Provincie Bolzano-Bozen (italsky: Provincia autonoma di Bolzano - Alto Adige; německy Autonome Provinz Bozen - Südtirol; ladinsky Provinzia autonoma de Bulsan) je autonomní provincie na severu Itálie. V angličtině se obvykle nazývá: Jižní Tyrolsko, v italštině: South Tyrol: Alto Adige nebo v němčině: Südtirol. V italštině a francouzštině se historicky nazývá Alto Adige.

Geografie a obyvatelstvo

Provincie zaujímá plochu přibližně 7 400 km² a má přibližně 530 000 obyvatel. Území je převážně alpské, zahrnuje velkou část jižních vápencových Dolomit a části centrálních Alp. Hlavním městem a administrativním centrem je Bolzano / Bozen, kde se setkává italská i německá kultura.

Jazyková skladba je jedním z charakteristických znaků provincie: většinu obyvatel tvoří německy mluvící komunita, významnou menšinu představují Italové a menšina Ladinů obývá horské údolí v Dolomitech. Podle posledních oficiálních sčítání se podíl němčině mluvící populace pohybuje kolem 60–65 %, italština zhruba 20–25 % a ladinština několik procent. Administrativně je zajištěna oficiální dvojjazyčnost (němčina/italština) a ochrana ladinštiny v oblastech, kde je tento jazyk tradičně užíván.

Politika a autonomie

Bolzano má zvláštní postavení v rámci italské ústavní struktury jako autonomní provincie. Autonomie byla postupně rozšířena po druhé světové válce na základě mezinárodních dohod a italských zákonů (např. Gruber–De Gasperi). Prakticky to znamená velký rozsah legislativních a správních pravomocí na regionální úrovni, včetně kulturní a školské politiky, dopravy, zemědělství a částečně i fiskálních pravomocí. Provincie má vlastní zastupitelský orgán (provincialní rada) a vládu.

V praxi to umožňuje zachování jazykových práv, vedení školských systémů v jednotlivých jazykových skupinách a rozvoj místní samosprávy podle specifik území.

Krátká historie

Historicky bylo území součástí Rakouska (Tyrolsko). Po první světové válce bylo na základě Pařížské mírové smlouvy a následných dohod připojeno k Itálii (1919). V meziválečném období a za fašistického režimu proběhla intenzivní italizace, což mělo za následek napětí mezi národnostními skupinami. Po druhé světové válce bylo Jižní Tyrolsko předmětem mezinárodních jednání, jež vedly k udělení autonomie a ochraně jazykových menšin. Tato autonomie byla v průběhu 20. století vícekrát upravena a posílena, čímž se podařilo stabilizovat poměry a umožnit rozvoj území v rámci Italské republiky.

Ekonomika a doprava

Ekonomika provincie je prosperující: důležitá je turistika (zimní i letní rekreace), zemědělství (zejména sadovnictví — jablka, vinná réva v nižších polohách) a středně velký průmysl a řemesla. Jižní Tyrolsko patří mezi regiony s jednou z nejvyšších životních úrovní v Itálii a nízkou mírou nezaměstnanosti.

Dopravně je provincie významným průchodem mezi severem a jihem Evropy. Hlavní osa je údolí řeky Eisack (Isarco) a trasa přes Brennerský průsmyk (Brenner), kde vede dálnice A22 a důležitá železniční trať. V současnosti probíhají velké investice do železniční infrastruktury, včetně projektu Brenner Base Tunnel, který má zlepšit rychlé a ekologičtější spojení mezi Itálií a Rakouskem.

Kultura, příroda a cestovní ruch

Jižní Tyrolsko nabízí bohaté kulturní dědictví: kombinaci tyrolských tradic, italského vlivu a unikátní ladinské kultury v horských údolích. Typická je místní kuchyně, která kombinuje alpské i středomořské vlivy (polenty, knedlíky, uzeniny, vína a jablečné produkty).

Příroda je jedním z hlavních lákadel: Dolomity (část provincie) jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO, oblast nabízí špičkové lyžařské areály (např. Kronplatz/Plan de Corones, Val Gardena), rozsáhlé možnosti pro pěší turistiku, horolezectví a cykloturistiku. V Bolzanu se nachází Jiho-tyrolské muzeum archeologie, kde je vystaven proslulý Ötzi — mumie „muže z ledovce“.

Současnost

Provincie Bolzano-Bozen je dnes příkladem úspěšného fungování autonomie v Evropě: vysoká ekonomická výkonnost, stabilita etnických vztahů při respektování jazykových práv a intenzivní rozvoj infrastruktury a turistického sektoru. Důraz se klade také na udržitelný rozvoj, ochranu životního prostředí a zachování kulturní rozmanitosti.