Postupimská konference 1945: spojenci a rozdělení poválečného Německa

Postupimská konference 1945: klíčové rozhodnutí spojenců o rozdělení poválečného Německa, mocenské střety Stalina, Trumana a Attleeho.

Postupimská konference byla setkáním Sovětského svazu, Spojeného království a Spojených států v německé Postupimi ve dnech 17. července až 2. srpna 1945. Konala se v paláci Cecilienhof a zúčastnili se jí vůdci vítězných mocností druhé světové války: vůdce SSSR (Josif Stalin), prezident Spojených států (Harry S. Truman) a premiér Spojeného království (Clement Attlee). (Churchill začal konference jako britský premiér, ale během jejího konání proběhly ve Spojeném království parlamentní volby a Churchill byl nahrazen labouristickým lídrem Clementem Attleem.) Cílem konference bylo projednat uspořádání poválečného Německa, otázky reparací, hranice ve střední a východní Evropě a další otázky spojené s poválečným uspořádáním světa.

Postupim následovala po předchozích jednáních, především po jaltské konferenci. Od Jalty do Postupimi se událo několik zásadních změn: zemřel prezident Roosevelt a novým prezidentem USA se stal Harry Truman, který vůči komunismu zaujímal odlišný postoj než jeho předchůdce; v Evropě rychle narůstala sovětská vojenská přítomnost a Stalin upevňoval vliv SSSR ve státech východní Evropy. Tyto okolnosti ovlivnily průběh jednání a vedly k napětí mezi spojenci.

Hlavní body a rozhodnutí Postupimské konference

• Rozdělení Německa a Berlína: Německo bylo rozděleno na čtyři okupační zóny spravované Sovětským svazem, Spojeným královstvím, Spojenými státy a Francií; Berlín, ležící v sovětské zóně, byl rovněž rozdělen na čtyři sektory.
• Demilitarizace, denacifikace, decentralizace a demokratizace: spojenci se dohodli na likvidaci válečného průmyslu, potrestání válečných zločinců a na odstranění nacistického vlivu z veřejného života.
• Reparace: záležitost reparací byla upravena tak, že Sovětský svaz měl obdržet reparace především ze své okupační zóny a navíc částečně z dodávek z ostatních zón; konkrétní mechanismy zahrnovaly demontáže průmyslových zařízení a přesuny výrobních prostředků.
• Polsko a hranice: spojenci potvrdili posun polských hranic na západ směrem k Odře a Nise (tzv. Oder–Neisse linie) jako dočasné uspořádání až do uzavření mírových smluv. Dále se řešila poválečná vláda v Polsku a postavení Poláků, což bylo jedním z hlavních zdrojů napětí mezi Západem a Sověty.
• Vysídlení obyvatelstva: byla dohodnuta zásada „pořádného a humánního“ přesunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a maďarských oblastí, což v praxi vedlo k rozsáhlým a často drastickým vysídlením milionů lidí.
• Poválečné řízení a mezinárodní instituce: byla zřízena Rada ministrů zahraničí, která měla připravit poválečné mírové smlouvy a další diplomatická řešení, a dohodnuto pokračování procesu stíhání válečných zločinců (vrchol v Norimberku).
• Potsdamská deklarace pro Japonsko: 26. července 1945 vydali spojenci výzvu k bezpodmínečné kapitulaci Japonska (Potsdamská deklarace), což bylo důležitým projevem kolektivní politiky vůči porazenému Japonsku.

Spor a napětí mezi spojenci

I přes řadu dohod se na Postupimské konferenci zjevně projevovaly rozpory. Stalin usiloval o upevnění sovětského vlivu ve východní Evropě; západní mocnosti zase chtěly zachovat svobodu a nezávislost nových vlád v jednotlivých zemích. Kromě toho Truman informoval Stalina, že USA disponují „novým typem zbraně“ (atomovou bombou); informaci však podal zdrženlivě a bez detailů—i tak to ovlivnilo diplomatické vztahy. Mnohé sporné otázky, zejména budoucnost střední a východní Evropy, zůstaly zdrojem nedůvěry a později přispěly k počátkům studené války.

Důsledky a historický význam

Postupimská konference měla dalekosáhlé důsledky: formálně upravila rozdělení Německa a stanovila rámec poválečné administrace, zároveň však otevřela cestu k trvalému politickému rozdělení Evropy. Rozhodnutí o přesunech obyvatelstva a o hranicích mělo vážné humanitární následky. Konference také předznamenala přechod od válečného spojeneckého vztahu k soupeření velmocí, které vyústilo ve studenou válku a rozdělení Evropy na východní a západní blok.

Postupim je proto v dějinách vnímána jako klíčový okamžik přechodu z druhé světové války do poválečného uspořádání světa — plný kompromisů, ale i bodů, které později vyvolaly dlouhodobé konflikty a napětí mezi vítěznými mocnostmi.

Dohody

Spojenci o tom hovořili a shodli se na tom:

• Německo by bylo dočasně rozděleno na čtyři části (okupační zóny), z nichž jednu by obsadila Francie, jednu SSSR, jednu USA a jednu Velká Británie.
• Velký kus východního Německa by se stal polským a Němci by byli vyhnáni.
• Nacističtí zločinci budou souzeni a odsouzeni.
• demilitarizace Německa.

Spojenecké okupační zóny v Německu

Otázky a odpovědi

Otázka: Co bylo cílem Postupimské konference?

Otázka: Kdo se Postupimské konference zúčastnil?

Otázka: Co byla Jaltská konference?

Otázka: Proč byly Spojené státy během Postupimské konference vůči komunismu tvrdší?

Otázka: Kdo nahradil Winstona Churchilla v čele Spojeného království?

Otázka: Na čem se spojenci dohodli na Jaltské konferenci?

Otázka: Proč Stalin způsobil na Postupimské konferenci potíže?

Hledání podle dopisu