Pando (latinsky "rozprostírám se"), známý také jako třesoucí se obr, je velká kolonie osik v Utahu, konkrétně v oblasti Fishlake National Forest. Stromy, které tvoří kolonii, jsou klony – geneticky identické výhonky vzniklé z jedné rozsáhlé kořenové soustavy. Kolonii tvoří přibližně 47 000 jednotlivých stromů a rozkládá se na ploše asi 47 hektarů (přibližně 120 akrů). Kořeny těchto stromů jsou vzájemně propojené a celý systém funguje jako jeden organismus. Jednotlivé osiky (stonky) typicky žijí okolo 100 až 130 let; staré stromy odumírají a na jejich místě vyrostou nové výhonky z podzemního dřeva. Stáří celého organismu je předmětem vědeckých odhadů – některé zdroje uvádějí až ~80 000 let, díky čemuž je Pando považováno za jeden z nejstarších známých žijících organismů na Zemi; přesné určení však je složité a odhady se liší.

Popis a biologické vlastnosti

Pando je tvořeno osikou americkou (Populus tremuloides), která se rozmnožuje převážně vegetativně pomocí odnoží z kořenového systému. Nadzemní části kolonie (jednotlivé stromy) pravidelně regenerují – zatímco jednotlivé kmeny stárnou a hynou, kořenový systém zůstává živý a vytváří nové výhonky. Díky tomuto způsobu rozmnožování může jediný genetický jedinec přežívat velmi dlouho i přes relativně krátkou životnost jednotlivých kmenů.

Ohrožení a ochrana

Člověk a lidské zásahy v krajině mění podmínky, které Pando potřebuje k přirozené regeneraci. Do oblasti byly přivedeny nebo se zvýšily populace býložravců (včetně jelena mula), kteří okusují mladé výhonky a brání tak obnově porostu. Dále mají vliv změny ve využívání půdy, pastva dobytka, potlačení požárů, sucho a choroby či škůdci. Ve studii provedené v roce 2000 vědci analyzovali letecké snímky regionu a zjistili, že se Pando za přibližně posledních 30–40 let nerozšířilo, což naznačuje, že kolonii může ohrožovat nedostatečná obnova mladých stromků.

V reakci na tyto hrozby byly zahájeny ochranné a restaurační opatření: ohrádky a ploty na vyloučení spásajících zvířat, odstraňování konkurenčních dřevin (např. smrků), cílené kácení porostů a následná podpora přirozeného zpětného zapojení osik. Tyto zásahy mají podpořit tvorbu nových výhonů a dlouhodobou stabilitu kolonie.

Pando má kromě ekologického významu i velkou vědeckou a kulturní hodnotu jako příklad dlouhodobé vegetativní persistence a ukázka složitých vztahů mezi druhem, prostředím a lidskou činností.