Model OSI

Model propojení otevřených systémů (OSI model) je metoda uvažování o počítačových sítích z hlediska abstrakčních vrstev. Různé komunikační protokoly s podobnými funkcemi jsou v modelu OSI seskupeny do různých logických vrstev. Každá vrstva modelu OSI využívá funkce poskytované vrstvami pod ní a poskytuje funkce, které využívají vrstvy nad ní. Existuje 7 vrstev.

Popis vrstev OSI

Podle standardního modelu OSI existuje sedm vrstev. Funkce každé vrstvy je závislá na vrstvách pod ní.

Model OSI
	Datová jednotka	Vrstva
Hostitelské vrstvy	7. Aplikace	Síťový proces k počítačovým programům
	6. Prezentace	Reprezentace dat, bezpečnostní šifrování, převod počítačového kódu na síťový formátovaný kód
	5. Relace	Komunikace mezi hostiteli, správa relací mezi programy
	4. Přeprava	Koncová připojení, spolehlivost a řízení toku
Vrstvy médií	3. Síť	Určení cesty a logické adresování
	2. Datové spojení	Fyzické adresování
	1. Fyzické	Fyzická infrastruktura používaná k vysílání a příjmu signálů

Některé aspekty počítačových sítí, jako je správa a zabezpečení, se používají nebo jsou používány na každé vrstvě.

Vrstva 7: Aplikační vrstva

Aplikační vrstva poskytuje rozhraní pro koncového uživatele obsluhujícího zařízení připojené k síti. Tato vrstva je to, co uživatel vidí, pokud jde o načtení aplikace (například webového prohlížeče nebo e-mailu); to znamená, že tato aplikační vrstva jsou data, která uživatel při používání těchto aplikací zobrazuje. Mezi příklady funkcí aplikační vrstvy patří např:

- Podpora přenosů souborů

- Možnost tisku v síti

- Elektronická pošta

- Elektronické zasílání zpráv

- Procházení World Wide Webu.

Vrstva 6: Prezentační vrstva

Tato vrstva je zodpovědná za správný překlad nebo interpretaci zprávy odeslané prostřednictvím sítě.

Vrstva 5: Relace

Tato vrstva vytváří komunikaci mezi požadavky a odpověďmi. V případě potřeby je zahájena relace s ověřením a poté je odeslán požadavek. Po odpovědi může být relace ukončena nebo je odeslán nový požadavek. Jedná se o první vrstvu, kde se zavádí koncept klient/server. Kde konkrétní zařízení může změnit roli z klienta na server nebo naopak.

Vrstva 4: Transportní vrstva

Transportní vrstva je úroveň, na které je zajištěna spolehlivost a kvalita systému. Tato vrstva řídí tok provozu přes síťovou vrstvu, aby se snížilo přetížení sítě, a provádí kontrolu chyb, čímž zajišťuje kvalitu služby tím, že znovu posílá data, pokud byla poškozena. Na této vrstvě probíhají některé z nejoblíbenějších metod šifrování a zabezpečení brány firewall.

Vrstva 3: Síťová vrstva

Vrstva směrování koordinuje související části datové konverzace, aby zajistila přenos velkých souborů. Jinými slovy, zatímco vrstva datového spoje se zabývá způsobem, jakým se fyzická vrstva používá k přenosu dat, síťová vrstva se zabývá organizací těchto dat pro přenos a opětovné sestavení. Tato vrstva se také zabývá aspekty směrovacích protokolů, hledáním dostupných [nejlepších] cest z jedné sítě do druhé, aby bylo zajištěno doručení dat.

Vrstva 2: Vrstva datového spoje

Datová vrstva je především způsob, jakým se informace ze sítě rozdělují do rámců a přenášejí přes fyzickou vrstvu. Tato vrstva je také zodpovědná za detekci a opravu chyb a za adresování, aby se různá zařízení mohla ve větších systémech navzájem rozlišit.

Vrstva 1: Fyzická vrstva

Fyzická vrstva se týká elektrických a fyzických aspektů zařízení. Zejména určuje, jak zařízení odesílá a přijímá informace, například pomocí měděných vodičů nebo optických kabelů. Příkladem mohou být kabely Ethernet nebo optické kabely, telefonní kabely používané pro vytáčené připojení nebo služby DSL, koaxiální kabel používaný k poskytování širokopásmového internetu, vodiče používané k propojení různých součástí počítače nebo dokonce rádiové signály používané v bezdrátové komunikaci. Mezi další funkce fyzické vrstvy patří převod signálů na něco, co může použít jiná vrstva (označovaná jako bit), a úprava signálu tak, aby stejné připojení mohlo používat více uživatelů.