Koaxiální kabel je speciální elektrický kabel. Používá se k přenosu signálů. Kabel je speciálně izolovaný. Díky tomu je poměrně tuhý. Koaxiální kabely se dnes používají například pro kabelovou televizi. Koaxiální kabely lze použít také pro počítačové sítě, ale to se v 21. století stalo vzácností, protože lze snadněji použít kroucenou dvojlinku.

Tyto kabely jsou obvykle vyrobeny z vodivého drátu. Pak je nějaká izolace, pak je další vrstva vodivého materiálu. Nakonec je zde (izolační) plášť. Takové kabely se používají jako vysokofrekvenční přenosové vedení pro přenos vysokofrekvenčního nebo širokopásmového signálu. Protože elektromagnetické pole přenášející signál existuje (v ideálním případě) pouze v prostoru mezi vnitřním a vnějším vodičem, nemůže se rušit s vnějšími elektromagnetickými poli nebo trpět jejich rušením.

Existují různé typy koaxiálních kabelů, které splňují různé normy.

Konstrukce a princip

Typický koaxiální kabel se skládá z těchto vrstev (od středu ven):

  • Střední vodič – pevný nebo lanko z mědi či měděného pocínovaného drátu, který nese signál.
  • Dielektrikum (izolace) – plastová vrstva (např. PE, pěnový PE, PTFE), která udržuje přesný odstup mezi středním vodičem a stíněním a tím určuje charakteristickou impedanci.
  • Stínění – vrstva z opletu (pletené mědi), fólie nebo kombinace obojího, která chrání přenášený signál před vnějšími rušeními a zároveň slouží jako návratová cesta proudu.
  • Vnější plášť – ochranný izolant proti mechanickému poškození a vlivu prostředí (PVC, PE, PUR apod.).

Princip přenosu spočívá v tom, že elektromagnetické pole je uloženo v dielektriku mezi středním vodičem a stíněním, což minimalizuje vyzařování a citlivost na vnější vlivy.

Charakteristická impedance a ztráty

  • Impedance – nejběžnější hodnoty jsou 50 Ω (používané v profesionální RF technice a radiokomunikacích) a 75 Ω (běžné pro televizní a kabelové sítě). Impedance musí být při spojování a zakončování shodná, aby nedocházelo k odrazům signálu.
  • Útlum (attenuace) – závisí na frekvenci, typu dielektrika a kvalitě stínění. Útlum roste s kmitočtem a s délkou kabelu; u vysokých frekvencí proto bývá preferováno použití kvalitnějších kabelů s nízkými ztrátami.
  • Rychlost šíření (velocity factor) – podíl rychlosti šíření signálu v kabelu vůči rychlosti světla ve vakuu; u koaxu typicky 0,66–0,85 v závislosti na dielektriku.
  • Skin effect – při vysokých frekvencích se proud soustřeďuje poblíž povrchu vodičů, proto je povrchová vodivost a konstrukce vodiče důležitá pro ztráty.

Typické druhy a označení

  • RG-6 – velmi běžný pro kabelovou televizi a satelitní připojení (75 Ω).
  • RG-59 – starší video kabel (75 Ω), vhodný pro krátké vzdálenosti; u vyšších kmitočtů má větší ztráty než RG-6.
  • RG-213, RG-8 – robustní 50 Ω kabely užívané v amatérském a profesionálním rádiovém provozu.
  • LMR série (např. LMR-400) – nízkoztrátové kabely pro venkovní instalace, často používané tam, kde je potřeba nižší útlum na delší vzdálenosti.
  • Koaxiály se stíněním – jednovrstvé (pletení), vícevrstvé (fólie + pletení) s různým krytím (shield percentage); vyšší krytí znamená lepší ochranu proti rušení.

Konektory a zakončení

Pro připojení se používají různé konektory podle použití a impedanční shody:

  • F-konektor – běžný u televizních a satelitních kabelů (75 Ω).
  • BNC – často v měřicí technice a profesionálních videoaplikacích (50 Ω i 75 Ω varianty).
  • N-konektor, SMA, TNC – používané u RF zařízení, antén a radiostanic (převážně 50 Ω).

Správná montáž konektorů a použití kvalitních adaptérů je klíčové pro minimalizaci odrazů a ztrát.

Použití

  • Kabelová televize a satelit – distribuce televizního signálu a satelitní rozbočovače.
  • Internet přes kabel – připojení domácností k síti operátorů kabelového internetu.
  • ANTény a RF – připojení antén k vysílačům a přijímačům (rádio, mobilní BTS, Wi‑Fi antény).
  • Bezpečnostní kamery (CCTV) – přenos video signálu, často v kombinaci s napájením přes oddělené vodiče.
  • Měřící a laboratorní přístroje – koax se využívá pro přenos přesných vysokofrekvenčních signálů a pro kalibrace.
  • Historické sítě – dřívější ethernetové sítě (10BASE2/10BASE5) používaly koaxiál, dnes většinou nahrazen kroucenou dvojlinkou nebo optikou.

Výhody a nevýhody

  • Výhody: dobrá ochrana proti rušení, stabilní impedance, vhodný pro vysoké frekvence, jednoduché spojení na antény a měřící přístroje.
  • Nevýhody: hmotnost a tuhost, vyšší cena na jednotku délky oproti kroucené dvojlince u datových sítí, ztráty rostoucí s frekvencí a délkou, citlivost na nekvalitní konektory a špatná zakončení.

Praktické tipy pro instalaci a provoz

  • Dodržujte minimální ohybový poloměr – ostré ohyby mohou poškodit dielektrikum a zvýšit útlum.
  • Používejte správné konektory pro typ kabelu a správnou impedanci (50 Ω vs. 75 Ω).
  • U venkovních instalací volte UV‑stabilní pláště a zajištěte vodotěsné zakončení konektorů.
  • Stínění by mělo být uzemněno na jednom místě, aby se snížilo rušení a zabránilo vzniku zemních smyček.
  • Při přenosu výkonu z vysílače kontrolujte SWR (stožárový poměr stojatých vln) a pravidelně měřte útlum; poruchy lze lokalizovat i pomocí TDR (time-domain reflectometer).

Standardy a testování

Existují normy a specifikace určující vlastnosti koaxiálních kabelů (impedance, útlum, mechanické vlastnosti). Testování obvykle zahrnuje měření impedance, útlumu, VSWR a kontrolu spojů. Pro profesionální aplikace se používají síťové analyzátory a TDR přístroje.

Závěr

Koaxiální kabely jsou spolehlivým prostředkem pro přenos vysokofrekvenčních a širokopásmových signálů díky své konstrukci, která omezuje vyzařování a citlivost na vnější rušení. Volba konkrétního typu kabelu, stínění a konektorů závisí na aplikaci, frekvenčním pásmu a délce vedení. Pro datové sítě se dnes častěji volí kroucená dvojlinka nebo optické vlákno, nicméně koaxiál zůstává nezastupitelný v mnoha RF a televizních aplikacích.