Nostratičtina je hypotetická jazyková rodina, která zahrnuje mnoho současných jazykových rodin Eurasie. Předpokládá se, že nostratickou řečí se mluvilo po roztátí ledovců, ale předtím, než se lidé rozšířili po celé Evropě a Asii.
Předpokládá se, že mnoho dnešních jazyků je potomky nostratických jazyků. Patří mezi ně indoevropské, uralské, altajské a kartvelské jazyky. Obvykle se k nim řadí také afroasijské jazyky, které pocházejí ze severní Afriky, Afrického rohu, Arabského poloostrova a Blízkého východu, a drávidské jazyky indického subkontinentu.
Název "Nostratic" je odvozen z latinského nostrates, což znamená "my" (jinými slovy krajané). Tuto myšlenku rozšířili v 60. letech 20. století sovětští lingvisté, které Bomhard nazval "moskevskou školou". Od 90. let 20. století se jí v anglicky mluvících akademických kruzích věnuje opětovná pozornost.
Tato hypotéza je kontroverzní a mezi lingvisty po celém světě se setkává s různým stupněm přijetí. Někteří lingvisté si nejsou jisti.
Hypotetický jazyk předků nostratické rodiny se nazývá proto-nostratický. Mluvilo se jím mezi 15 000 a 12 000 lety př. n. l., v období epipaleolitu, tedy na konci posledního glaciálu.
