Pákistán: konstituční monarchie 1947–1956
Pákistán: konstituční monarchie 1947–1956 — přehled vzniku, role monarchy a generálního guvernéra, pravidla nástupnictví a přechod k republice v roce 1956
Pákistánská monarchie byla formou vlády Pákistánského dominia v letech 1947-1956. V rámci tohoto systému byl Pákistán nezávislým královstvím Společenství národů s dědičným konstitučním monarchou jako hlavou státu. Monarcha byl monarchou Spojeného království a byl také sdílen s řadou dalších zemí. Úloha monarchy byla definována v ústavě. Většinu povinností monarchy vykonával generální guvernér Pákistánu.
Pákistánská monarchie vznikla na základě zákona o nezávislosti Indie v roce 1947. Tímto aktem, který přijal parlament Spojeného království, byla jeho Britská Indie rozdělena na dvě nové země: Indie a Pákistán se staly nezávislými konstitučními monarchiemi. Nástupnictví na pákistánský trůn se stejně jako ve Spojeném království řídilo zákonem o vyrovnání z roku 1701.
Pákistán přijal 23. března 1956 novou ústavu. Tato ústava zrušila monarchii a učinila z Pákistánu republiku ve Společenství národů. Pákistán opustil Společenství národů v roce 1972 kvůli přímému odtržení provincie Východní Pákistán, ale v roce 1989 se k němu opět připojil.
Monarchové (1947–1956)
- Jiří VI. (George VI) — hlava státu od vzniku státu 14. srpna 1947 do své smrti 6. února 1952. Po vytvoření Pákistánu zůstala funkce monarchy sdílena s dalšími britskými a dominionskými korunami.
- Alžběta II. (Elizabeth II) — nastoupila po smrti Jiřího VI. 6. února 1952 a formálně zůstala pákistánskou královnou do vyhlášení republiky 23. března 1956.
Generální guvernéři
Monarcha byl v Pákistánu zastupován generálním guvernérem, který vykonával většinu formálních výkonných funkcí a měl významný vliv na politiku zejména v prvních letech státnosti. Hlavní osobnosti v této funkci byly:
- Muhammad Ali Jinnah (srpen 1947 – září 1948) — první generální guvernér, zároveň zakladatel státu a jeho neformální vůdce.
- Khawaja Nazimuddin (září 1948 – říjen 1951) — předtím premiér provincie; krátce působil jako guvernér a poté jako premiér centrální vlády.
- Malik Ghulam Muhammad (říjen 1951 – říjen 1955) — jeho působení bylo provázeno spory s vládou a rozpory ohledně rozpustění parlamentních orgánů.
- Iskander Mirza (říjen 1955 – 23. března 1956) — poslední generální guvernér, který po přijetí ústavy z roku 1956 převzal funkci prvního prezidenta republiky.
Role monarchy a politický kontext
V praxi měla pákistánská monarchie především symbolický a ceremonální charakter; skutečná výkonná moc byla vykonávána místními orgány — generálním guvernérem a vládou. Nicméně v několika sporných obdobích (zejména za Malik Ghulam Muhammada) se guvernér uplatnil i v rozhodnutích vedoucích k tlaku na civilní vládu a k rozpuštění zákonodárných orgánů. Tyto krize posílily nálady pro ustavení samostatné ústavy a pro vyjasnění vztahu mezi institucemi státní moci.
Vývoj ústavních dokumentů a politických rozhodnutí vedl ke vzniku nové ústavy z 23. března 1956, která oficiálně odstranila instituci monarchy a zřídila Pákistán jako Islámskou republiku Pákistán s prezidentem jako hlavou státu. Tento krok ukončil období dominia a monarchie a znamenal právní a symbolickou plnou suverenitu státu.
Důsledky a následky
- Přechod k republice byl výsledkem dlouhodobých ústavních snah, politických sporů a snahy o formální konsolidaci státní moci v mladém státu.
- Pákistánská historie po roce 1956 pokračovala složitými vnitropolitickými boji, vojenskými intervencemi i otázkami federálního uspořádání mezi Západním a Východním Pákistánem, které nakonec vedly k odtržení Východního Pákistánu (vznik Bangladéše) v roce 1971.
- Po ztrátě východní provincie Pákistán na čas opustil Společenství národů (v roce 1972), avšak o několik let později — v roce 1989 — se do Společenství opět vrátil.
Krátké období pákistánské monarchie (1947–1956) tak představuje přechodnou kapitolu mezi koloniální nadvládou a plně suverénním, formálně samostatným státním uspořádáním. Přestože sama instituce monarchy v Pákistánu trvala méně než deset let, její existence ovlivnila rané právní rámce, nástupnická pravidla a mezinárodní postavení nového státu.
Seznam pákistánských panovníků
| Portrét | Název | Narození | Smrt | Monarch Od | Monarcha Až | Vztah k předchůdci |
|
| 14. prosince 1895 | 6. února 1952 | 14. srpna 1947 | 6. února 1952 | Žádné (pozice zřízená zákonem) | |
|
| 21. dubna 1926 | - — | 6. února 1952 | 23. března 1956 | Dcera Jiřího VI. |
Seznam pákistánských konzulů
| Portrét | Název | Narození | Smrt | Consort Od | Consort Až do | Vztah s monarchou |
|
| 4. srpna 1900 | 30. března 2002 | 14. srpna 1947 | 6. února 1952 | Manželka krále Jiřího VI. | |
|
| 10. června 1921 | - — | 6. února 1952 | 23. března 1956 | Manžel královny Alžběty II. |
Otázky a odpovědi
Otázka: Jakou formu vlády mělo Pákistánské dominium v letech 1947-1956?
Odpověď: Pákistánské dominium mělo v letech 1947-1956 monarchii.
Otázka: Kdo byl v tomto období hlavou státu?
Odpověď: Hlavou státu byl v tomto období dědičný konstituční monarcha.
Otázka: Jakým zákonem byla v Pákistánu zřízena monarchie?
Odpověď: Monarchie v Pákistánu vznikla na základě zákona o nezávislosti Indie z roku 1947.
Otázka: Jak se určovalo následnictví trůnu?
Odpověď: Nástupnictví na pákistánský trůn se řídilo zákonem o vyrovnání z roku 1701.
Otázka: Kdy Pákistán přijal novou ústavu a stal se republikou?
Odpověď: Pákistán přijal novou ústavu 23. března 1956 a stal se republikou ve Společenství národů.
Otázka: Kdy Pákistán opustil Společenství národů a znovu se k němu připojil? Odpověď: Pákistán opustil Společenství národů 30. ledna 1972 kvůli problému s Východním Pákistánem, který se stal nezávislým Bangladéšem. Znovu se připojil 1. října 1989, ale od té doby byl jeho členství dvakrát pozastaveno - poprvé od 18. října 1999 do 22. května 2004 a podruhé od 22. listopadu 2007 do současnosti (22. května 2008).
Vyhledávání



