Mateo Alemán y de Enero (1547, Sevilla, Španělsko - 1615?, Mexiko) byl španělský spisovatel.

V roce 1564 promoval na univerzitě v Seville a později studoval v Salamance a Alcale. V letech 1571 až 1588 zastával funkci v pokladně. Pocházel ze židovského rodu, který byl po roce 1492 donucen konvertovat ke katolictví. Jeden z jeho předků byl upálen inkvizicí za to, že tajně pokračoval v praktikování judaismu. V roce 1599 vydal první část knihy Guzmán de Alfarache. Byla to velmi oblíbená kniha, která se během pěti let dočkala nejméně šestnácti vydání.

V roce 1571 se oženil s Catalinou de Espinosa. Nebylo to šťastné manželství. Neustále měl finanční potíže a koncem roku 1602 byl v Seville uvězněn pro dluhy.

V roce 1608 se Alemán přestěhoval do Ameriky. Uvádí se, že v Mexiku pracoval jako tiskař. Jeho Ortografía castellana (1609), vydaná v Mexiku, obsahuje návrhy na reformu španělského pravopisu. Po roce 1609 není o Alemánovi nic známo, ale někdy se předpokládá, že žil ještě v roce 1617.

Život a společenské pozadí

Mateo Alemán se narodil do rodiny konvertitů (tzv. conversos), což silně ovlivnilo jeho osobní i profesní osudy. Vzdělání získal na univerzitě v Seville a dále v Salamance a v Alcalá, kde si vytvořil solidní humanistické zázemí. Po studiích pracoval řadu let v pokladně, ale celý život ho provázely dluhy a spory s věřiteli. Manželství s Catalinou de Espinosa bylo podle dostupných pramenů nešťastné a končilo existenčními potížemi; v roce 1602 byl dokonce uvězněn pro dluhy v Seville. V roce 1608 emigroval do Nového světa a podle dochovaných záznamů působil v Mexiku jako tiskař.

Dílo a literární přínos

Guzmán de Alfarache (první díl 1599, druhý díl vyšel později) patří k vrcholným dílům tzv. píčařského (picaresque) žánru španělské renesance. Jde o román napsaný formou autobiografického vyprávění hlavního hrdiny, který popisuje svůj život, pády i drobné podvody a zároveň rozvíjí morální a společenskou úvahu. Kniha kombinuje realistické líčení života na okraji společnosti s moralizujícími digresemi a kritikou mravů své doby.

První díl měl ohromný úspěch — během několika let vzniklo mnoho vydání a překladů do jiných evropských jazyků. Dílo ovlivnilo rozvoj picareskního románu v Evropě a navázalo na tradici díla jako je Lazarillo de Tormes. Alemánův styl je charakteristický živým jazykem, autobiografickým tónem a častými autorovými komentáři. Druhá část románu, vydaná po úspěchu první, rozvíjí osudy hrdiny a zdůrazňuje didaktickou složku — autor se snaží ukázat, jaké mravní lekce lze z prožitků vyvodit.

Ortografía castellana a jazykové názory

V Mexiku vydaná Ortografía castellana (1609) představuje Alemánovy návrhy na reformu španělského pravopisu. Navrhoval zjednodušení určitých grafických pravidel a větší fonetickou shodu mezi psanou a mluvenou podobou jazyka. Jeho snaha o jazykovou reformu ukazuje zájem o praktickou a srozumitelnou komunikaci a přibližuje ho k jiným raným reformátorům pravopisu v období raného novověku.

Poslední léta a odkaz

Po roce 1609 se záznamy o Alemánovi stávají řídkými. Některé prameny uvádějí datum smrti kolem 1615, jiné zmiňují hypotetické setrvání až do roku 1617. Přes nejasnosti v biografii zůstává jeho literární odkaz trvalý: Guzmán de Alfarache se považuje za jedno z nejdůležitějších děl picareskní tradice, oceňované pro svůj realistický přístup, společenský komentář a literární dovednost vyprávění.

Význam pro literaturu

Mateo Alemán je dnes chápán jako autor, který dokázal propojit populární čtení s hlubokou morální reflexí. Jeho dílo přispělo k šíření picareskní formy a ovlivnilo autory v celé Evropě. Guzmánovo vypravěčství, založené na osobním hlasu hrdiny a na kritickém pohledu na společnost, předznamenalo některé pozdější proudy realistického a sociálně orientovaného románu.