Zrychlení, které objekt získá působením gravitační síly, se nazývá gravitační zrychlení. Jeho jednotka v soustavě SI je m/s2. Gravitační (tíhové) zrychlení je vektorové, což znamená, že má velikost i směr — na Zemi směřuje přibližně ke středu planety. Gravitační zrychlení na povrchu Země se běžně označuje písmenem g. Jeho standardní (normální) hodnota je definována jako 9,80665 m/s2 (32,1740 ft/s2). Skutečné zrychlení tělesa při volném pádu se však liší podle místa a podmínek.
Vzorec a závislost na poloze: Gravitační zrychlení v ideálním případě izotropní koule se určí z Newtonova gravitačního zákona jako g = GM/R2, kde G je gravitační konstanta, M hmotnost Země a R vzdálenost od středu Země. Ve skutečnosti se hodnota mění:
- podle nadmořské výšky — s rostoucí výškou nad povrchem klesá přibližně podle inverzního čtverce vzdálenosti (pro malé výšky lze použít aproximaci g(h) ≈ g0·(1 − 2h/R)),
- podle zeměpisné šířky — vlivem rotace Země a jejího zploštění je g větší na pólech (~9,832 m/s2) a menší na rovníku (~9,780 m/s2),
- lokální anomálie — místní nerovnoměrnosti v rozložení hmot (geologické struktury, horniny, vodní zásoby) způsobují malé odchylky měřené v jednotkách mGal (1 mGal = 10−5 m/s2).
Volný pád: Volným pádem rozumíme pohyb tělesa, na které působí pouze gravitační síla (bez odporu vzduchu a dalších sil). V takovém případě je zrychlení tělesa rovno lokální hodnotě g bez závislosti na hmotnosti tělesa. Základní vztahy pro pohyb s konstantním zrychlením g jsou:
- dráha: s = ½ g t2,
- rychlost: v = g t,
- čas pádu z výšky h: t = √(2h/g).
Ve skutečném prostředí však působí i odpor vzduchu (a případně vztlak), takže tělesa s velkým odporem vzduchu (např. papír) padají pomaleji než kompaktní objekty; při dlouhém pádu dochází k ustálení rychlosti (tzv. terminální rychlosti), kdy odpor vzduchu vyrovná tíhovou sílu.
Rozdíl mezi gravitačním zrychlením a tíhou (tíhovou silou): Gravitační zrychlení je vlastnost gravitačního pole (udává, jaké zrychlení by získalo těleso). Tíhová síla (váha) je síla působící na těleso v gravitačním poli a rovná se F = m g (m je hmotnost tělesa). Kvůli rotaci Země může být pozorovaná tíha o něco nižší než gravitační přitažlivost vzhledem k odstředivé síle.
Měření a jednotky: Gravitační zrychlení se měří gravimetry a gravimetriemi; v geofyzice se odchylky často uvádějí v jednotkách Gal (1 Gal = 1 cm/s2 = 0,01 m/s2) nebo mGal (1 mGal = 10−5 m/s2). Pro inženýrské a fyzikální výpočty se používá standardní hodnota 9,80665 m/s2, ale pro přesné lokalizované výpočty je vhodné použít lokálně naměřené nebo vypočtené g podle nadmořské výšky a zeměpisné šířky.
Příklady gravitačních zrychlení na jiných tělesech: pro srovnání: Měsíc ≈ 1,62 m/s2, Mars ≈ 3,71 m/s2, Jupiter (v blízkosti vrchních vrstev) ≈ 24,79 m/s2. Tyto hodnoty ukazují, jak moc se změnou hmotnosti a poloměru tělesa mění g.
Praktická poznámka: Pro jednoduché fyzikální úlohy a laboratoře se často používá aproximace g = 9,81 m/s2. Pro precizní aplikace (geodézie, gravimetrie, kosmonautika) je třeba brát v úvahu závislost na poloze, rotaci Země a lokální geologii.

