Jozue, syn Núnův, je biblická osoba, významný vůdce Izraelitů a pokračovatel díla Mojžíše. Jeho jméno v hebrejštině znamená přibližně „Hospodin je spásou“ a v Bibli vystupuje jako vojevůdce, zpravodaj a věrný následovník Božích příkazů.

Počátky jeho působení

Jozue se poprvé objevuje jako vojenský velitel — generál — v boji proti Amálekovi, když Amálek napadne Izraelity. V této události (Exodus 17) Jozue vede bojovníky, zatímco Mojžíš stojí na návrší a zvedá ruce k Bohu, což má rozhodující vliv na průběh bitvy.

Když Mojžíš vystoupí na horu Sinaj, aby od Boha přijal Tóru, Jozue zůstává na úpatí hory a čeká na jeho návrat; až později se dovídá, že lid uctívá zlaté tele jako modlu. V události se dvěma muži, Eldadem a Medadem, kteří se stávají proroky, je Jozue původně rozrušen, protože považuje za vhodné, aby prorokem byl jen Mojžíš. Mojžíš ho však uklidňuje slovy, že kdyby to záviselo na něm, byl by prorokem každý Izraelita.

Zvědové a přejmenování

V textu se uvádí, že Jozue se původně jmenoval Ozeáš; Mojžíš ho však přejmenoval na Jozue a poslal ho jako jednoho z dvanácti zvědů do Kanaánu. Zatímco deset zvědů předkládá pesimistickou zprávu a odrazuje lid od vstupu do zaslíbené země, Jozue spolu s Kálebem trvá na tom, že Bůh zajistí vítězství a ochranu, pokud Izraelité vstoupí do země. Rozhodnutí těchto dvou důvěřovat Bohu má zásadní význam pro jejich další osudy.

Jozue jako Mojžíšův nástupce

Před Mojžíšovou smrtí, na Boží příkaz, je Jozue jmenován vůdcem Izraelitů. Po Mojžíšově smrti několik měsíců truchlí, ale Bůh mu poté přikazuje dobýt Kanaán. Následuje období vojenských tažení, obsazování území a organizace nového státu izraelských kmenů.

Dobytí Kanaánu a vládnutí

Jozue vede několik klíčových událostí popsaných v Knihě Jozue: přechod přes řeku Jordán, pád města Jericha po obcházení hradeb, bitvy u Aju a další tažení proti městům a králům Kanaánu. V biblickém vyprávění porazí řadu kanaánských králů a ovládne většinu země; různé soupisy v textu uvádějí desítky poražených panovníků (v některých přepisech se jejich počet liší).

  • Přechod Jordánu a ustanovení pamětních kamenů pro budoucí generace.
  • Pád Jericha — slavný případ, kdy obléhání a bohoslužebné úkony vedou ke zřícení hradeb.
  • Tažení proti městům jako Ai a kampaně proti jižním a severním svazům králů (kapitoly 10–12).
  • Rozdělení země mezi izraelské kmeny a vymezení příbytků včetně měst útočiště (kapitoly 13–21).

Poslední léta a odkaz

Po ukončení dobyvačných tažení Jozue rozdělí zemi mezi dvanáct kmenů Izraele a dohlíží na uspořádání a právní rámec spojený s novým uspořádáním. Na závěr svého života svolává lid k obnově smlouvy s Bohem a na shromáždění v Šekemu zhodnocuje dějiny pouta s Bohem a vyzývá k věrnosti (Kniha Jozue 24). Podle biblické zprávy Jozue zemře ve vysokém věku a je pohřben ve svém sídle (tradičně Timnat‑serach v Efraimě).

Kniha Jozue v Bibli nese jeho jméno a představuje klíčové dílo o přechodu Izraele z pouťového společenství vedeného Mojžíšem k usazenému dobytí a rozdělení země. Jozue je v židovské i křesťanské tradici považován za vzor poslušnosti, odvahy a důvěry v Boží vedení; jeho postava byla také předmětem historických a archeologických debat o skutečném rozsahu a povaze dobytí Kanaánu.