Jagadguru Rambhadracharya

Narození a raný život

Džagadguru Rambhadračárja se narodil ve vesnici Šandikhurd v okrese Džunpur ve státě Uttarpradéš v Indii. Jeho rodina patřila k šaríuparínským bráhmanům z Vasištha góty. Jeho čas narození byl 22:34 a narodil se v den Makar Sankranti v sobotu 14. ledna 1950 (Magha Krishna Ekadashi). Jeho matkou byla Šačidéví a otcem Pandit Rádždev Mišra. Jméno Giridhara mu dala otcova teta, sestřenice jeho dědečka Pandita Suryabaliho Mishry. Otcova teta byla obdivovatelkou Mirabai, ženské světice z období bhakti ve střední Indii, která ve svých skladbách používala pro Krišnu jméno Giridhara.

Slepota

Giridhara oslepl v březnu 1950, když mu byly dva měsíce. Když onemocněl oční chorobou trachomem, nebyla v jeho vesnici žádná lékařská péče. Byl odveden k místní ženě, která byla známá tím, že trachom léčí. Ta mu do očí nakapala horký lék, aby rozbila trachomové bulky, ale oči mu začaly krvácet a oslepl. Jeho rodina ho vzala k mnoha ájurvédským, homeopatickým, alopatickým a lékařům v Sitapuru, Lucknow a Bombaji, ale nebylo mu pomoci. Neumí číst ani psát, protože nepoužívá Braillovo písmo, ale učí se poslechem a skládá diktováním sekretářkám.

První hudební dílo

Giridharův otec pracoval v Bombaji, a tak se v počátcích učil doma u svého dědečka. Dědeček mu během odpoledne vyprávěl různé části Rámájany, Mahábháraty a dalších knih, jako jsou Višramsagar, Suchsagar, Premsagar, Brajvilas atd. Když mu byly tři roky, Giridhara složil svou první báseň v hindštině (Avadhi), která byla následující pada. Řekl ji svému dědečkovi. V této básni se Jašoda pere s Gopim za to, že Krišnovi způsobil bolest.

Dévanágarí मेरे गिरिधारी जी से काहे लरी । तुम तरुणी मेरो गिरिधर बालक काहे भुजा पकरी ॥ सुसुकि सुसुकि मेरो गिरिधर रोवत तू मुसुकात खरी ॥ तू अहिरिन अतिसय झगराऊ बरबस आय खरी ॥ गिरिधर कर गहि कहत जसोदा आँचर ओट करी ॥

IASTmere giridhārī jī se kāhe larī । tuma taruṇī mero giridhara bālaka kāhe bhujā pakarī ॥ susuki susuki mero giridhara rovata tū musukāta kharī ॥ tū ahirina atisaya jhagarāū barabasa āya kharī ॥ giridhara kara gahi kahata jasodā āʼncara oṭa karī ॥

“

Proč jsi bojoval s mým Giridharou (Krišnou)? Jsi mladá dívka a můj Krišna je dítě. Proč jsi ho držela za ruku? Můj Giridhara (Krišna) stále pláče a ty stojíš a díváš se na něj s pokřiveným úsměvem! Ó ahirská paní, máš znamení, že bojuješ nad rámec společných vztahů, a přišla jsi a stojíš zde, aniž bys byla pozvána." Giridhara (básník) zpívá - tak říká Jašoda, drží se Giridharovy (Krišnovy) ruky a zakrývá si [tvář] koncem svého sárí.

”

Učení Gíty a Rámčaritmanů

Giridhar měl skvělou paměť a ve svých pěti letech se naučil všech 700 veršů Bhagavadgíty za 15 dní. Pomáhal mu jeho soused Pandit Murlidhar Mishra. V den Džanmashtami v roce 1955 přečetl celou Bhagavadgítu. Shodou okolností 52 let po dni, kdy se Gítu naučil, vydal 30. listopadu 2007 v Novém Dillí vůbec první braillskou podobu Gíty se skutečným sanskrtským textem a řadou komentářů v hindštině. Když bylo Giridharovi sedm let, naučil se celý Tulsidasův Rámčaritmán (téměř 10 900 veršů) za 60 dní. Pomáhal mu při tom jeho dědeček. V den Rám Navmí v roce 1957 z náboženských důvodů odříkal celou knihu, aniž by jedl. Poté Giridhara pokračoval v učení véd, upanišad, knih o sanskrtské gramatice, Bhágavata Puránu, všech Tulasidasových knih a mnoha dalších knih.

Upanayana a Kathavacana

Jeho upanajána (obřad s posvátnou nití) se konala 24. června 1961 v den nirdžala ekadaši. V tento den dostal Gájatrí mantru a Pandit Išvardas Maharadž z Ajódhji mu udělil dikšu do mantry Rámy. Poté, co se ve velmi mladém věku naučil Gítu a Rámčaritmany na vysoké úrovni, začal Giridhara navštěvovat programy Káthy, které se konaly jednou za tři roky (v měsíci Purušotama) v blízkosti jeho vesnice. Když se zúčastnil třetí akce, předvedl kathu o Rámčaritmánech, která byla vysoce ceněna mnoha slavnými představiteli umění kathy.

Oficiální učení

Školství

7. července 1967 nastoupil Giridhara Miśra na Adarsh Gaurishankar Sanskrit College v Jaunpuru, kde studoval sanskrtskou gramatiku, hindštinu, angličtinu, matematiku, historii a zeměpis. Protože má schopnost zapamatovat si vše pouhým jednorázovým poslechem, nikdy nepoužíval k učení Braillovo písmo ani jiné pomůcky. Za tři měsíce se naučil na vysoké úrovni celé Váradarádžovo Laghusiddhántakaumudí. Byl nejlepším žákem a po čtyři roky získával nejvíce bodů v testech ve své třídě, zkoušky ze sanskrtu od základní po střední školu skládal s nejlepšími známkami, a to je věc, která ho činí lepším než ostatní.

První skladba v sanskrtu

Když Girihara navštěvoval sanskrtskou školu Adarš Gaurišankar, naučil se osm gánů a zároveň se učil Čandaprabhu, knihu o sanskrtském básnickém metru. Druhý den vytvořil svou první sanskrtskou básnickou formu, a to v metru bhujaṅgaprayāta.

Dévanágarí पतन्तं निरासारसंसारसिन्धौ । अनाथं जडं मोहपाशेन बद्धं प्रभो पाहि मां सेवकक्लेशहर्त्तः ॥

IASTmahāghoraśokāgninātapyamānaṃ patantaṃ nirāsārasaṃsārasindhau । anāthaṃ jaḍaṃ mohapāśena baddhaṃ prabho pāhi māṃ sevakakleśaharttaḥ ॥

“

Ó Bože s neomezenou mocí, který odstraňuješ problémy těch, kdo jsou ti blízcí! Ochraňuj mě, koho používá oheň smutku, který vyvolává spoustu strachu, kdo bez pomoci padá do vody normálního světa, kdo nemá nikoho, kdo by ho ochránil, kdo si ho stále nevšímá a kdo je spojen kovem falešné víry spojeným řetězem.

”

Vyšší vzdělávání

V roce 1971 nastoupil Giridhara Miśra na Sampurnanandovu sanskrtskou univerzitu ve Váránasí, kde se věnoval vyššímu studiu vjákarašismu. V roce 1974 získal nejvíce bodů v závěrečné zkoušce pro získání šástry (tříletého prvního stupně). Poté se na téže univerzitě zapsal na magisterské studium. Během snahy o získání magisterského titulu odjel do Dillí, aby se zúčastnil mnoha celostátních soutěží na Akhila Bhāratīya Sanskrit Adhiveśana (celoindická konference sanskrtu). Tam získal pět zlatých medailí z osmi v disciplínách vjákárjá, sánkhja, ňája, védánta a sanskrtský antjákárjá. Indira Gándhíová, indická premiérka, pak Giridharovi předala pět zlatých medailí s cenou Kalavajdžantí za Uttarpradéš. Překvapena jeho schopnostmi mu Indira Gándhíová dala nabídku poslat ho do Spojených států amerických na oční léčení, ale Giridhara Mišra tuto nabídku nepřijal. V roce 1976 získal nejvíce bodů v závěrečných zkouškách Ācārya (dvouletého magisterského studia) ve Vjakaréně, získal také sedm zlatých ocenění a zlatou cenu kancléře. Neobvyklým úspěchem bylo, že ačkoli se zapsal na magisterský stupeň pouze ve vjákárjá, byl 30. dubna 1976 za své všestranné kvality jmenován áčárjou všech předmětů, které se na univerzitě vyučují.

Nejvyšší dosažený titul a postdoktorát

Giridhara začal studovat doktorát také na Sampurnanand Sanskrit University. Jeho studium vedl Pandit Ramprasad Tripathi. Giridhara získal stipendium od University Grants Commission (UGC) na základě úspěšně složené zkoušky. Několik let však měl problémy s penězi. Doktorát ze sanskrtské gramatiky dokončil 14. října 1981. Psal o jazyce básníka Pániního v Rámájaně. UGC mu poté nabídla místo vedoucího oddělení vjákaraṇy na Sampurnanandově sanskrtské univerzitě. Giridhara Mišra však toto místo nepřijal. Rozhodl se věnovat svůj život službě svému náboženství, světu a postiženým.

V roce 1997 mu byl na Sampurnanandově sanskrtské univerzitě udělen postdoktorský titul Váčaspati (DLitt) za přednášku nazvanou Hledání mluveného poznání každé sútry Ádhjáji v angličtině (originální název: Aṣṭādhyāyyāḥ Pratisūtraṃ Śābdabodhasamīkṣaṇam). Pečlivě popsal každou větu této sútry. Vyprávěl o Pāṇinīho gramatice a používání sanskrtských básnických forem.

Mladý Giridhara Miśra


Rámabhadrácárja se během Payovraty s myslí upřenou na břehy řeky Mandakini. Je v pozici Sukhasana se složenými prsty v Čin Mudře.

Pozdější život

Virakta Dikša

V roce 1976 Giridhara Miśra nahlas přednesl svámí Karapātrímu Kathu o Rámcaritamānase. Svámí Karapátrí mu poradil, aby se neoženil, žil celý život jako bráhman a začal ve vaišnavské sampradáji. Giridhara Miśra přijal vairagiovský start (Virakta Dīkṣā) v Rāmānanda Sampradāya (mnišský řád) v den úplňku Kārtika 19. listopadu 1983 od Śrī Śrī 1008 Śrī Rāmacaraṇadāsa Mahārāja Phālāhārī. Nyní začal být znám jako Rámabhadradása.

Šestiměsíční půsty

Rambhadrádás měl v roce 1979 v Čitrakootu šestiměsíční pajovratu, což je dieta pouze z mléka a ovoce, podle následujícího pátého verše Tulsidásovy Dohavali.

Dévanágarí पय अहार फल खाइ जपु राम नाम षट मास । सकल सुमंगल सिद्धि सब करतल तुलसीदास ॥	IASTpaya ahāra phala khāi japu rāma nāma ṣaṭa māsa ।sakala sumaṃgala siddhi saba karatala tulasīdāsa ॥.
“ Vyslovte jméno Rámy, který se šest měsíců živil mlékem a ovocem. Tulsidas říká, že když to uděláte, všechny úspěchy a úspěchy budou u jednoho člověka. ”

Tulsi Peeth

V roce 1987 Rambhadradové založili v Čitrakootu, kde podle Rámájany strávil Ráma dvanáct ze svých čtrnácti let ve vyhnanství, náboženské a sociální zařízení. Její název je Tulsi Peeth (Tulsiho sídlo). Protože je zakladatelem této instituce, sádhuové mu dali titul Śrīcitrakūṭatulasīpīṭhādhīśvara (což znamená Bůh Tulsi Peeth v Chitrakootu). V Tulsi Peethu se nachází chrám Rámy a Síty a jeho jméno je Kanch Mandir ("skleněný chrám").

Titul Džagadguru Rámánandačárja

Rambhadrádás byl 24. června 1988 Kaši Vidwat Parishadem ve Váránasí jmenován Džagadguruem Rámánandačárjou sedícím v Tulsí Píthu a tento příkaz podpořili mahantové tří akhar, čtyř subsampradáj, khalové a světci Rámánanda Sampradáji 3. února 1989 na Kumbh Mele v Allahabádu. Dne 1. srpna 1995 byl v Ájódhji rituálním způsobem pomazán Digambar Akhárou na Džagadgurua Rámánandačárju. Poté je znám jako Džagadguru Rámánandačárja Svámí Rambhadračárja.

Ústavy pro zdravotně postižené

Svámí Rambhadračárja založil 23. srpna 1996 v Čitrakootu školu Tulsí pro nevidomé. Dále 27. září 2001 založil v Čitrakootu UniverzituDžagadguru Rambhadračárjipro handicapované. Jedná se o první univerzitu na světě určenou výhradně pro postižené studenty. Byla zřízena místním zákonem vlády státu Uttarpradéš, který byl následně přijat jako zákon 32 (2001) zákonodárného sboru státu Uttarpradéš. Tímto zákonem byl Džagadguru Rambhadračárja pověřen celoživotním působením ve funkci kancléře této univerzity. Univerzita nabízí postgraduální, postgraduální a doktorské studium v mnoha uměleckých a vědních oborech. Od roku 2013 plánuje univerzita poskytovat kurzy ájurvédy a lékařských věd. Povolení ke vstupu na univerzitu je omezeno pouze na čtyři typy postižených studentů - na ty, kteří jsou nevidomí nebo mají potíže se sluchem, mají potíže s chůzí nebo trpí nějakým duševním onemocněním, jak je definováno v zákoně o postižení (1995) indické vlády. Podle vlády státu Uttarpradéš je univerzita jednou z hlavních vzdělávacích institucí pro informační technologie a elektroniku ve státě. Při druhé slavnostní promoci univerzity, která se konala v březnu 2010, byly 354 postiženým studentům uděleny různé tituly. Při třetí slavnostní promoci, která se konala v lednu 2011, byly uděleny tituly 388 postiženým studentům.

Rambhadračárja také založil organizaci. Jmenuje se Džagadguru Rambhadračárja Viklang Seva Sangh. Sídlí v Satně ve státě Madhjapradéš. Jejím posláním je zvyšovat povědomí komunity a zahájit programy rozvoje dětí v indických vesnicích. Jejím hlavním cílem je podporovat vzdělávací programy Džagadguru Rambhadračárjovy univerzity pro postižené. Pomáhá postiženým dětem získat dobré vzdělání tím, že jim usnadňuje přístup ke vzdělání. Rambhadračárja také provozuje nemocnici se sto lůžky v Gudžarátu.

Rambhadračárjovo vydání Rámčaritmanů

Tulsidas napsal epickou báseň Rámčaritmánas na konci 16. století. Od té doby je v severní Indii velmi populární. Někteří západní badatelé ji nazývají "biblí severní Indie". Mnoho různých básníků vytvořilo vlastní verze této básně.

Rambhadračárja přidává věnec k Tulsidově soše v Tulsi Peethu 25. října 2009


Rambhadračárja se studenty, kteří mají potíže s chůzí, před hlavní budovou Univerzity Džagadgurua Rambhadračárji pro handicapované 2. ledna 2005.


Rambhadračárja (vpravo) předává indické prezidentce Pratibě Patilové (vlevo) velmi důležité vydání Rámčaritmanů, které vydal.