Výslech

Výslechové otázky

Výslech může často začínat několika uzavřenými otázkami. Příkladem mohou být otázky typu "je vám dobře" nebo "dal byste si cigaretu"? Záměrem je, aby tazatel kontroloval rozhovor a uvedl vyslýchanou osobu do klidu. Nechat ji myslet si, že se nedostala do žádných potíží.

Poté může následovat kladení vyprávěcích otázek, abyste zjistili, co osoba o tématu ví. Dále může vyslýchající klást přímé otázky. V průběhu rozhovoru může tazatel klást "křížové otázky". Jedná se o stejné otázky položené různými způsoby a v různých okamžicích během rozhovoru, aby se zjistilo, zda na ně vyslýchaná osoba odpovídá pokaždé stejně.

Reidova technika

Metoda, kterou se policejní vyšetřovatelé učí od 70. let 20. století, se nazývá Reidova technika. Byla pojmenována po chicagském policistovi, který ji vyvinul ve 40. letech 20. století. V Severní Americe je hojně využívána, protože se díky ní dosahuje přiznání; někdy i falešných přiznání. Je založena na zastaralé psychologii, která tvrdí, že pokud osoba projevuje stres, lže. Bohužel většina lidí projevuje stres, když se nachází ve stresových podmínkách. Podezřelé osoby jsou vyslýchány, často týmy policistů. Příkladem Reidovy techniky je scénka "hodný a zlý policajt", kterou můžeme vidět v policejních seriálech. Policie tuto metodu používá, aby podezřelého přesvědčila, že přiznání se k trestnému činu (ať už je vinen, nebo ne) je pro podezřelého nejlepším východiskem. Tímto způsobem bylo získáno mnoho falešných přiznání, která vedla k falešnému uvěznění.

Neformální dotazování

Policista může osobu kdykoli zastavit a vyslechnout. Před neformálním výslechem nebo před zatčením nemusí policistu varovat podle Mirandy. Veškeré informace získané tímto způsobem však nejsou přípustné u soudu proti dané osobě. Miranda vyžaduje poučení osoby o jejích právech před výslechem v policejní vazbě. Pokud se osoba policisty zeptá, zda může odejít, není ve vazbě. To je jedna z mála věcí, o kterých policista nesmí lhát. Během výslechu může policie použít lsti, lhaní nebo jiné formy podvodu, aby z podezřelého získala přiznání.

Metoda PEACE

Ve Velké Británii, Dánsku, na Novém Zélandu a dalších místech se používá poměrně nová technika. Slovo PEACE je akronym pro Preparation and Planning (příprava a plánování), Engage and Explain (zapojení a vysvětlení), Account (vyúčtování), Closure (uzavření) a Evaluate (vyhodnocení). Je považována za etičtější model policejního výslechu. Jeho cílem je zabránit neoprávněnému usvědčení tím, že eliminuje jakýkoli nátlak nebo klamavé metody. Při testování v Anglii a Walesu vedl ke stejnému procentu usvědčení jako starší metody. Peace je spíše novinářský přístup. Předpokládá, že pro lháře bude stále obtížnější udržet všechny lži v souladu a nakonec se zlomí a přizná.

Třetí stupeň

Historickou metodou získávání přiznání je použití tzv. třetího stupně. Spočívá v brutálním zacházení s podezřelým, který je dlouhou dobu držen při vědomí bez jídla a vody. Spolu s výhrůžkami se používalo i bití. Podezřelý se často přiznal, aby týrání přestal. Podezřelý byl poté nucen podepsat papír, že nebyl zastrašován ani nucen k výpovědi. V roce 1937 soud zamítl přiznání, když se dozvěděl, že nebylo učiněno dobrovolně, ale že obžalovaný byl pověšen na strom a bičován, dokud se nepřiznal.

Mučení

Přestože se jedná o závažné porušení většiny mezinárodních dohod, některé policejní, vojenské a zpravodajské služby mučení stále používají. Mezinárodní právo mučení zakazuje, ale přesto se používá. V roce 2014 senátní výbor pro zpravodajské služby zjistil, že Ústřední zpravodajská služba mučila osoby podezřelé z terorismu.