Ableismus (disablismus) — co to je, příklady, formy a ochrana práv
Ableismus (disablismus): co to je, příklady, formy a ochrana práv. Přečtěte si jasné vysvětlení, jak rozpoznat, předcházet a řešit diskriminaci osob se zdravotním postižením.
Ableismus neboli ablecentrismus je předsudek vůči osobám se zdravotním postižením. Poprvé bylo toto slovo použito v roce 1981, takže je relativně nové. Pojem ableismus však existoval již dříve. Slovo "disablismus" může být použito ve stejném významu. Ableismus může být úmyslný nebo neúmyslný. Lidé mohou být ableističtí (zaujatí vůči osobám se zdravotním postižením) neúmyslně, protože ableismus je tak běžný, že si lidé nemusí všimnout, že existuje. Člověk, který má takové předsudky, se nazývá ablecentrista. Někteří lidé říkají, že ableismus je forma útlaku. Ne všichni, kdo o ableismu mluví, se shodují na tom, které věci jsou ableistické. Lidé s postižením mohou být ableističtí k jiným lidem s postižením nebo sami k sobě, což se nazývá internalizovaný ableismus. Někteří lidé popírají, že by ableismus existoval.
Galerie obrázků
5 ObrázkyPříklady ableismu
- Fyzická nedostupnost: budovy bez ramp, toalet nebo bezbariérových vchodů.
- Stereotypy a předpoklady: předpokládat, že osoba s postižením nechce nebo nemůže pracovat, žít samostatně nebo mít vztahy.
- Jazyk a komunikace: používání urážlivých výrazů, infantilizující tón (např. mluvení „jako k dítěti“), nebo ignorování preferované terminologie osoby.
- Odmítání úprav: nepřizpůsobení pracovního místa či služby tak, aby byly dostupné (nenabídnutí „reasonable accommodation“).
- Mikroagrese: „Ty vypadáš dobře, jak to děláš?“, nevyžádané doteky (např. posun vozíčkáře) nebo překvapení nad běžnými úspěchy osoby s postižením.
- Institucionální diskriminace: pravidla a postupy, které nepřihlížejí k potřebám lidí s postižením (např. vzdělávací systémy bez podpůrných opatření).
Formy ableismu
- Interpersonální — přímé chování nebo komentáře od jedinců.
- Institucionální — politiky, postupy a praxe organizací a státních institucí, které vedou k vyloučení.
- Kulturní — obrazy, vyprávění a normy v médiích a kultuře, které marginalizují osoby s postižením.
- Environmentální — fyzické prostředí, které není navrženo s ohledem na různé potřeby (např. veřejná doprava bez nástupních ramp).
- Internalizovaný ableismus — když lidé s postižením přijmou negativní společenské náhledy na sebe, což může vést k pocitu méněcennosti, hanbě nebo vyloučení.
Důsledky
Ableismus omezuje přístup ke vzdělání, zaměstnání, zdravotní péči i běžnému společenskému životu. Má vliv na psychické zdraví, ekonomickou situaci a míru zapojení do veřejného života. Institutionalizovaný ableismus může vést k systematické nerovnosti a vyloučení velkých skupin obyvatelstva.
Právní ochrana a mezinárodní normy
V některých zemích existují zákony, které chrání osoby se zdravotním postižením před diskriminací na základě schopností, a také Úmluva o právech osob se zdravotním postižením takovou diskriminaci zakazuje. Tyto předpisy často obsahují pravidla o poskytování přiměřených úprav (reasonable accommodations), zajištění přístupu ke vzdělání a zaměstnání, a požadavky na bezbariérové prostředí. Implementace zákonů se liší podle státu, proto je důležité sledovat místní právní rámec a dostupné opravné prostředky.
Jak omezit ableismus v praxi
- Poslouchejte a respektujte preference dané osoby — jakou terminologii preferuje a jaké úpravy potřebuje.
- Nepředpokládejte — ptejte se na potřeby namísto házení rychlých závěrů o schopnostech nebo přáních.
- Zlepšujte přístupnost — v budovách, při akcích i v online prostoru (např. titulky, čitelné rozhraní, alternativní texty).
- Vzdělávejte se a ostatní — upozorňujte na pojmy, mikroagrese a nevhodné praktiky, ale dělejte to s respektem.
- Prosazujte zásadu „Nothing about us without us“ — rozhodnutí, která se týkají osob s postižením, by měla vznikat za jejich účasti.
- Podporujte univerzální design — řešení, která pomáhají všem lidem, ne jen některým skupinám.
Ableismus je komplexní problém, který vyžaduje osobní reflexi, systémové změny i aktivní úsilí společnosti o inkluzi. Rozpoznání vlastních předsudků a zapojení osob se zdravotním postižením do vytváření řešení jsou klíčové kroky k rozbití bariér a dosažení rovného přístupu pro všechny.
Formy ableismu
Ableismus má na celém světě mnoho podob. Někdy se ableismus děje způsobem, který má být zraňující. Jindy se lidé chovají ableisticky, i když se snaží být milí. Oba tyto typy ableismu jsou škodlivé.
Společnost není stavěna pro lidi se zdravotním postižením. Například existuje spousta obchodů, které nejsou přístupné pro lidi na vozíku, protože člověk, který obchod vytvářel, byl zdravý, takže nepočítal s tím, že se v něm lidé na vozíku nebudou moci pohodlně pohybovat, nebo na to myslel, ale nezajímalo ho to.
Osoby se zdravotním postižením jsou často oběťmi zneužívání. Lidé, kteří je zneužívají, jsou obvykle lidé bez postižení. Mohou být zneužíváni, protože je jejich postižení činí zranitelnými. Někdy je člověk zneužíván jen proto, že je zdravotně postižený. Tomu se říká trestný čin z nenávisti vůči zdravotně postiženým. Trestný čin z nenávisti vůči osobám se zdravotním postižením může mít podobu vraždy. Mnoho těchto vražd mají na svědomí pečovatelé, například matky osob se zdravotním postižením. Trestný čin z nenávisti se nemusí týkat přímo osoby. Někdo může například napsat na auto osoby se zdravotním postižením hanlivý nápis, aby se tato osoba cítila špatně kvůli tomu, že je zdravotně postižená. Ve Spojeném království je každoročně nahlášeno mnoho tisíc trestných činů z nenávisti vůči osobám se zdravotním postižením. Trestné činy z nenávisti vůči osobám se zdravotním postižením často nejsou hlášeny. To znamená, že statistické údaje vytvářejí dojem, že problém je menší, než ve skutečnosti je.
Častým způsobem zneužívání osob se zdravotním postižením je "šikana osob se zdravotním postižením". Lidé si myslí, že šikana je něco, co se děje jen dětem ve škole a není to nic vážného. Není to pravda. K šikaně dochází u lidí všech věkových kategorií. Šikana způsobuje dlouhodobé psychické problémy, například nízké sebevědomí. Někteří lidé se kvůli šikaně zabijí. Mencap, charitativní organizace, která pomáhá lidem s mentálním postižením, se v průzkumu zeptala více než 500 postižených dětí a mladých lidí na šikanu. Osm z deseti dětí s mentálním postižením uvedlo, že jsou šikanovány a bojí se chodit ven, protože se bojí, že budou šikanovány.
Více než 90 % lidí s vývojovým postižením je během svého života sexuálně zneužito. 49 % z nich je sexuálně zneužito více než desetkrát. Míra sexuálního zneužívání v běžné populaci je nižší.
81 % osob bez zdravotního postižení, které jsou ve věku, kdy se pracuje, má práci. 48 % osob se zdravotním postižením ve věku, kdy lidé pracují, má práci. 50 % osob se zdravotním postižením, které nemají práci, by chtělo mít práci, ale nemohou ji najít. Někdy lidé se zdravotním postižením nedostanou práci, i když jsou schopni ji vykonávat, protože lidé, kteří práci zadávají (zaměstnavatelé), si myslí, že lidé se zdravotním postižením nejsou tak dobří jako lidé bez postižení.
Angličtina je kritizována za to, že je "ableistická". Mladí lidé například někdy říkají, že něco je "retardované", a přitom tím myslí, že je to špatné. To může být pro osoby se zdravotním postižením urážlivé.
Za druhé světové války nacisté zavraždili mnoho tisíc postižených lidí. Nacisté to dělali proto, že věřili v nedobrovolnou eutanazii a násilnou eugeniku, což je filozofie, která prosazuje rozmnožování lidí s "žádoucími" vlastnostmi a odrazuje od rozmnožování lidí s "nežádoucími" vlastnostmi. Domnívali se, že postižení jsou špatní a postižení lidé jsou pro společnost přítěží. Mnoho lidí těmto věcem stále věří. V roce 2013 jeden britský radní Colin Brewer prohlásil, že postižené děti "by se měly utratit", aby se ušetřily peníze. Byl shledán vinným z pochybení, ale rada ho nemohla vyhodit.
Postižení lidé jsou někdy násilně sterilizováni. To je často nezákonné, protože reprodukce je považována za lidské právo. Podle deníku The Telegraph je ve Spojeném království legální podstoupit potrat až do 40. týdne těhotenství, pokud je plod postižený. Někteří lidé tvrdí, že by se tento zákon měl změnit.
V roce 2011 vyšla kniha s názvem Scapegoat: Why we are failing disabled people (Obětní beránek: Proč selháváme u lidí s postižením). Autorkou knihy je Katharine Quarmbyová. Pojednává o zločinech z nenávisti vůči osobám se zdravotním postižením ve Spojeném království.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to ableismus?
A: Ableismus neboli ablecentrismus je předsudek vůči lidem s postižením.
Otázka: Kdy bylo poprvé použito slovo "ableismus"?
Odpověď: Poprvé bylo toto slovo použito v roce 1981.
Otázka: Může být ableismus úmyslný nebo neúmyslný?
Odpověď: Ano, ableismus může být úmyslný i neúmyslný. Lidé si nemusí všimnout, že existuje, protože je tak běžný.
Otázka: Kdo má takové předsudky?
Osoba, která má takový předsudek, se nazývá ablecentrista.
Otázka: Existuje shoda v tom, jaké věci jsou považovány za ableismus?
Odpověď: Ne všichni, kdo mluví o ableismu, se shodují na tom, jaké věci jsou považovány za ableistické.
Otázka: Existují zákony, které chrání postižené lidi před diskriminací?
Odpověď: Ano, v některých zemích existují zákony na ochranu osob se zdravotním postižením před diskriminací a Úmluva o právech osob se zdravotním postižením také takovou diskriminaci zakazuje.
Autor
AlegsaOnline.com Ableismus (disablismus) — co to je, příklady, formy a ochrana práv Leandro Alegsa
URL: https://cs.alegsaonline.com/art/456
Zdroje
- mencap.org.uk : mencap.org.uk
- doi.org : "Patterns of sexual abuse and assault"
- doi.org : 10.1007/BF01102395
- oro.open.ac.uk : oro.open.ac.uk/12660/1/
- huffingtonpost.co.uk : "Controversial Cornwall Councillor Can't Be Fired"
- telegraph.co.uk : "MPs: Abortions being carried out for cleft palates"