Anne Hutchinsonová (pokřtěna 20. července 1591 – srpen nebo září 1643) byla významná náboženská disidentka v puritánské Nové Anglii. Narodila se jako Anne Marburyová v Alfordu v anglickém hrabství Lincolnshire do rodiny Frantica Marburyho a Bridget Drydenové. Její otec, Francis Marbury, byl učitelem a duchovním s kritickými postoji vůči některým praktikám tamní církve; snažil se dceru vzdělávat doma, takže Anne získala větší písemné a náboženské vzdělání, než bylo v té době obvyklé pro dívky.

Manželství a emigrace

V mládí se provdala za Williama Hutchinsona. V roce 1634 se manželé s rodinou rozhodli emigrovat z Anglie do kolonie Massachusettského zálivu, kde hledali náboženské společenství s puritány. Po příjezdu se Anne rychle začala angažovat v náboženském životě osadníků: ve svém domě pořádala týdenní schůzky, na nichž členové skupiny rozebírali kázání a teologii, porovnávali názory kazatelů a sdíleli osobní duchovní zkušenosti.

Názory a střet s místními představiteli

Její náboženské názory se lišily od názorů řady puritánských vůdců v kolonii. Zatímco někteří z nich zdůrazňovali potřebu vnějších projevů křesťanského života a považovali za důležité i dobré skutky pro potvrzení spasení, Hutchinsonová zastávala silné přesvědčení o zásadě ospravedlnění pouze vírou – Sola fide). Dále prosazovala myšlenku, že Bůh může přímo oslovovat jednotlivce i bez prostřednictví duchovních, a zdůrazňovala vnitřní, osobní zkušenost s božím milosrdenstvím. Tyto postoje byly vnímány jako ohrožení společenského a náboženského řádu kolonie a vedly ke konfliktu se zdejšími kazateli a vůdci.

Antinomianská aféra a proces

Názory Anne Hutchinsonové sehrály ústřední roli v tzv. antinomianské aféře (Antinomian Controversy), která v kolonii probíhala v letech 1636–1638. Puritánští vůdci – včetně guvernéra Johna Winthropa a dalších – považovali její kázání a setkání za destabilizující. V roce 1637 byla předvolána před církevní a později civilní soud, kde byla obviněna z kacířství a podkopávání autority církve a státu. Po soudním řízení byla shledána vinnou a bylo jí nařízeno opustit kolonii; zároveň ztratila občanská práva a byla vyloučena z místní církevní komunity.

Vyhnanství, Rhode Island a poslední léta

Po vypovězení se Hutchinsonová a její rodina nejprve přestěhovali na Rhode Island, kde nalezli útočiště mezi stoupenci náboženské tolerance, jako byl Roger Williams. Po smrti manžela se Anne v roce 1642 přestěhovala do oblasti u dnešního Pelham Bay na pobřeží Long Island Sound, která tehdy ležela na okraji anglických i nizozemských osad. V srpnu nebo září 1643 přišla o život a o většinu rodiny při útoku, který spáchali domorodí Američané; přežil jen jeden z jejích dětí a několik sluhů. Její smrt byla některými obyvateli Massachusettského zálivu interpretována jako projev božího soudu, jiní ji však viděli jako tragický konec života ženy, která usilovala o svobodu svědomí.

Dědictví a význam

Anne Hutchinsonová se stala symbolem odporu proti náboženské i společenské konformitě. Její případ odhalil napětí mezi autoritářskou strukturou puritánské společnosti a individuální svobodou náboženského přesvědčení. Historikové a publicisté jí často připisují zásluhu na podnícení diskuse o náboženské toleranci v kolonii, ačkoliv její bezprostřední dopad byl zpočátku spíše polarizující. Je také považována za ranou postavu, která vyzývala genderové role své doby tím, že jako žena veřejně učila a vedla náboženské debaty.

Její život a proces měly dlouhodobý dopad na formování koloniální politiky: odpor proti pronásledování názorové opozice přispěl k postupnému vzniku míst, jako je Rhode Island, kde byla náboženská tolerance více respektována. Dnes je Anne Hutchinsonová vnímána různě – jako hrdinka svobody svědomí, ale i jako kontroverzní postava puritánských dějin – a zůstává předmětem zájmu historiků, literatury a veřejné paměti v USA i v Anglii.