Gynoecium (ze starořeckého gyne, „žena“) je samičí rozmnožovací část květu. Samčí části květu tvoří androecium (tyčinky). Mnohé květy jsou oboupohlavné (mají současně gynoecium i androecium), jiné jsou jednopohlavné — buď pouze samičí, nebo pouze samčí.

Karpely a pestík

Klíčovým pojmem je karpel — základní morfologická jednotka gynoecia. Jeden nebo více karpelů může tvořit pestík. Pestík složený z jednoho karpelu nazýváme jednoduchý (samostatný), pestík složený z více srostlých karpelů nazýváme složený (srostlý). Podle stupně srostlosti rozlišujeme:

  • apokarpní gynoecium — jednotlivé karpely volné (nejsou srostlé), každý tvoří samostatný pestík;
  • syncarpní gynoecium — karpely srostlé, vzniká jeden složený pestík s vícečetnými částmi.

Stavba pestíku

Pestík (a karpel) se obvykle dělí na tři hlavní části:

  • stigma (blizna) — vrcholová část, na kterou dopadá pyl; zde často dochází k jeho zachycení a klíčení;
  • čnělka (styl) — nálevkovitá nebo válcovitá část vedená mezi bliznou a vaječníkem; slouží jako cesta pro pylovou láčku (pylové vlákno) směřující do vaječníku; někdy je čnělka zkrácená nebo chybí (sessilní/blizna přisedlá přímo na vaječníku);
  • vaječník (ovarium) — spodní část obsahující vajíčka (důsledkem oplození se z nich vytvářejí semena); po oplození se vaječník obvykle přeměňuje v plod.

Poznámka k pojmům: v původním textu byla zmíněna „tyčinka“ mezi částmi pestíku — to je nepřesné. Tyčinka je součást androecia (samčího orgánu), skládá se z nitky a prašníku, a produkuje pyl; není strukturální součástí pestíku.

Funkce a variace

Blizny se liší tvarem i povrchem — mohou být hladké, rozvětvené, chlupaté, lepkavé či rozdělené do několika laloků. Podle typu exsudátu se rozlišují blizny „suché“ a „vlhké“; tyto vlastnosti ovlivňují způsob zachycení pylu a mechanismy opylování (vítr, hmyz, ptáci apod.).

Čnělka umožňuje vedení pylového vlákna k vajíčkům. Pyl, který dopadne na bliznu, vyklíčí a pylová láčka proroste stylem směrem k vaječníku, kde dojde k oplození zárodečných buněk ve vajíčku.

Vaječníky se liší polohou vůči ostatním květním částem: horní (superior) vaječník leží nad místem přisedání ostatních částí květu, spodní (inferior) vaječník je pod nimi. Vztah mezi vaječníkem a okolními částmi květu se popisuje termíny hypogynní, epigynní a perigynní stav květu. Vnitřní uspořádání vaječníku (typ placentace) určuje, kde jsou vajíčka připojena — axilární (osa), parietální (stěna), volněcentrální apod. — a má vliv na počet komůrek (lokul) a rozmístění semen.

Biologický význam

Gynoecium je klíčové pro vznik semen a plodů. Po úspěšném oplození se vajíčka mění v semena a vaječník se vyvíjí v plod, který semena chrání a často napomáhá jejich šíření. Variabilita v konstrukci pestíku a blizny je úzce spjata s adaptacemi na různé způsoby opylování a rozmnožování rostlin.

Pro botanický průzkum je důležité sledovat počet karpelů, stav srostlosti, typ blizny, přítomnost či nepřítomnost čnělky a polohu vaječníku — tyto znaky pomáhají určovat příbuznost druhů a jejich taxonomii.