Ghúl (ghoul) – arabský démon: popis, původ a hlavní legendy

V Íránu

V íránských mytologiích jsou ghúlové bytosti velmi podobné lidem, ale větší. Obvykle jsou méně inteligentní a nemusí být nutně zlí. Většina persky mluvících lidí používá ghúly k označení velkých lidí (přeneseně "obrů"). V závislosti na situaci to může, ale nemusí být považováno za urážku.

Jak se zobrazují ghúlové

Ghúlové a jim podobná stvoření jsou v beletrii ztvárněni různými způsoby, například v sérii temných fantasy, povídkách Briana McNaughtona, románu Michaela Sladea "Ghoul", sérii "Ringworld" Larryho Nivena, sérii Harry Potter J. K. Rowlingové, Letopisech Narnie, dílech Caitlín R. Kiernan, sérii Anita Blake Laurell K. Hamiltonové a Akta Dresden Jima Butchera.

Literatura

Morlokové jsou fiktivní druh kanibalistických ghúlů, které vytvořil H. G. Wells pro svůj román Stroj času z roku 1895. Morlokové, stejně jako další údajná odnož lidí, Eloiové, existují ve světě budoucnosti v roce 802 701 n. l. v románu Stroj času.

V románu Brama Stokera Dracula z roku 1897 je postava, která se chová podobně jako ghúl. Postava se jmenuje Renfield. Pod vlivem upíra se Renfield stává jeho dobrovolným otrokem. Vypěstuje si touhu jíst živé tvory v naději, že pro sebe získá jejich životní sílu. Poté, co je zavřen do blázince, uvažuje o tom, že by snědl lidského nemocničního zřízence, ale zjistí, že dokáže chytat a konzumovat pouze mouchy, pavouky a příležitostně ptáky.

Ve fikci H. P. Lovecrafta je ghúl příslušníkem noční rasy, která žije v podzemí. Někteří ghúlové byli kdysi lidé, ale strava z lidských mrtvol a možná i péče správných ghúlů je změnila v děsivé bestiální humanoidy. V povídce Pickmanův model (1927), první z Lovecraftových příběhů o ghúlech, jsou to nevýslovně strašlivá monstra, avšak v jeho dřívější novele Snový úkol neznámého Kadatha (1926) jsou ghúlové poněkud méně znepokojiví, místy dokonce komičtí, a hlavnímu hrdinovi jsou nápomocní i loajální. Richard Upton Pickman, pozoruhodný bostonský malíř, který záhadně zmizel v "Pickmanově modelu", se v knize Dream-Quest sám objevuje jako ghúl. Podobná témata se objevují i v románech "Číhající strach" (1922) a "Krysy ve zdech" (1924). V obou příbězích se tvrdí, že v podzemí žijí klany zdegenerovaných, kanibalů nebo lidí živících se mršinami.

V moderní a současné beletrii se ghúlové často zaměňují s jinými typy nemrtvých, obvykle s nemyslícími odrůdami zombie. Ačkoli moderní beletrie (po roce 1954), zejména film Já, legenda z roku 1954, naznačuje, že tyto bytosti mají s ghúly společné kanibalistické zvyky, přesto se obecně soudí, že upíři a zombie dávají přednost živé kořisti.

V sérii Duna Franka Herberta je Ghola zesnulá osoba, která byla přivedena zpět k životu pomocí tajné, téměř nelegální technologie Tleilaxu. Ghola je tradičně zbaven vzpomínek na svůj minulý život a naučen novým dovednostem. Tleilaxu často prodávají Gholy šlechticům jako služebníky a podřízené. Vzhledem ke své vysoce pověrčivé povaze jsou Fremeni vůči gholům nedůvěřiví, přestože mohou být živí mrtví užiteční. Nejasnosti ohledně toho, zda jsou v mysli gholy stále přítomny latentní vzpomínky na "staré já", jsou předmětem dlouhotrvajících debat v celém příběhu. Předpokládá se, že termín ghola pochází z arabštiny, stejně jako další termíny v sérii Duna.

Filmy a televize

Přestože se ve scénářích objevilo mnoho ghúlů, prvním velkofilmem s touto tematikou byl britský film z roku 1933 s názvem The Ghoul. Herec Boris Karloff v něm hraje umírajícího egyptologa, který vlastní okultní drahokam známý jako Věčné světlo, o němž věří, že mu zajistí nesmrtelnost, pokud bude pohřben s ním, a bude ho tak moci v posmrtném životě předat Anubisovi. Jeho hašteřiví a chtiví dědicové a společníci by si ovšem klenot raději nechali pro sebe. Karloff přísahá, že vstane z hrobu a pomstí se každému, kdo se bude plést do jeho plánu, a tento slib dodrží, když jeden z jeho kolegů po jeho smrti Věčné světlo ukradne.

Na adrese 1968George A. Romero ve filmu Noc oživlých mrtvol zkombinoval oživlé mrtvoly (zombie) s kanibalistickými monstry (ghúly). Tím vytvořil nová filmová monstra, která jsou děsivější než obě samotná. Ve filmu byl skutečně použit termín "ghúl". Termín zombie se objevil až později, po uvedení filmu do kin. Romero o nich nikdy takto neuvažoval; když slyšel termín zombie, vybavily se mu prý karibské příšery.

Turecký film "Milk Brothers" z roku 1976 (původní příběh "Ghoul" H. Rahmi Gurpinara) je turecká komedie. Ghoul je zde monstrum s mimořádnou mocí. Ghoul je příšera, která se v dávných dobách používala ke strašení malých dětí, takže zde ghoul slouží ke strašení nejen malých dětí, ale i velkých lidí.

V britském filmu The Ghoul z roku 1975 (nesouvisejícím s Karloffovým filmem) hraje Peter Cushing zpronevěřeného misionáře, jehož syn během cesty po Indii dostal chuť na lidské maso. Jak synova mysl a tělo degenerují, nechá Cushing poslat několik mladých lidí a připravit je jako potravu pro svého potomka, kterého drží zavřeného na půdě.

V antologickém filmu Klub příšer z roku 1975 se objevila scéna, kdy na vesnici plnou ghúlů narazí neopatrný cestovatel (Stuart Whitman), který s pomocí jedné napůl lidské dívky na chvíli příšerám unikne, ale je znovu dopaden, když se ukáže, že ghúlové obývají náš normální lidský svět.

V anime a manga seriálu Hellsing jsou ghúlové zombie, které vznikají, když "očipovaný" (technologický) upír vysává krev oběti až do smrti, nebo v manze, když upír vysává krev někomu, kdo není panic. Pokud jsou smrtelně zraněni, okamžitě se rozpadnou na prach. Jsou pod kontrolou upíra, který je kousne, jedí lidské maso a jsou dostatečně inteligentní, aby mohli používat střelné zbraně. Nezřídka se stává, že upír vytvoří malou armádu ghúlů pro útok nebo obranu.

"The Ghoul" je umělecké jméno televizního moderátora hororů Rona Sweeda z Clevelandu.

Komiksová série o Batmanovi, včetně seriálu 2005 Batman začíná, má protivníka jménem Rā's al-Ghūl, jehož jméno pochází z původního arabského názvu hvězdy Algol v souhvězdí Persea, což znamená "hlava netvora (tj. Medúzy)".

Související stránky

• Genie
• Graverobber
• Gravedigger
• Démon
• Nemrtví