Dendrity jsou větve buněk nervové soustavy, které přijímají a zpracovávají signály od jiných buněk. Jsou hlavními příjemci informací a vedou je směrem k tělu buňky (soma). Více informací o neuronech najdete v obecné poznámce o neuronech.

Stavba a typy dendritů

  • Dendritické větve mohou být rozvětvené různě podle typu neuronu; některé buňky mají stovky dendritů, jiné pouze několik rozsáhlých větví.
  • Na povrchu dendritů se často nacházejí drobné výběžky zvané dendritické hřeby (spiny), které zvětšují plochu pro synaptické spojení.
  • Dendrity přenášejí signály do sómy, zatímco axon obvykle vede výstupní signál z buňky; axon je popsán jako samostatný výběžek typu axon.
  • Tvary dendritů se liší podle funkce neuronu (např. pyramidální buňky, Purkyňovy buňky) a podle toho, jaké vstupy zpracovávají.

Synaptický přenos mezi axonem a dendritem

Dendrity se spojují s vývody jiných neuronů v místě zvaném synapse. V synapsi se chemicky nebo elektricky přenáší informace mezi dvěma buňkami; konvenční model popisuje chemickou synapsi takto:

  1. Elektrický impuls (akční potenciál) dosáhne koncového zakončení axonu a vyvolá uvolnění neurotransmiterů do synaptické štěrbiny (synapse).
  2. Neurotransmitery difundují přes synaptickou štěrbinu a vážou se na receptory na membráně dendritu (neurotransmitery).
  3. Vázáním neurotransmiteru se otvírají iontové kanály a dochází k průtoku iontů do buňky nebo z buňky, což změní membránový potenciál dendritu.

Tyto kroky jsou zjednodušené; existují různé druhy neurotransmiterů a receptorů, které přenášejí excitaci nebo inhibici.

Elektrické vlastnosti a integrace signálu

  • Dendritem se šíří krátkodobé, lokální změny membránového potenciálu (tzv. graded potentials), které se postupně zeslabují s rostoucí vzdáleností od místa vzniku.
  • Dendrity integrují mnoho simultánních vstupů — prostorová a časová sumace rozhoduje, zda v sómě vznikne dostatečně silný signál pro vyvolání akčního potenciálu.
  • Pokud součet excitací překročí prahovou hodnotu, vznikne akční potenciál, který proběhne axonem k další synapsi (akční potenciál směřuje na další synaptické zakončení).
  • U některých neuronů se v dendritech mohou objevit i lokální akční potenciály nebo dendritické „výboje“, které ovlivňují zpracování signálu.

Rozdíly mezi dendritem a axonem

  • Dendrity přijímají a integrují signály, mají mnoho větví a často hřeby.
  • Axon je jediný dlouhý výběžek, který přenáší výstupní signál z neuronu a může končit na jiném neuronu nebo na efektorové buňce, např. svalovém vlákně.
  • Strukturně a funkčně se liší i složení membránových proteinů, distribučních signálů a směrového transportu v buňce (axon vs. dendrit).

Vývoj, regenerace a plasticita

Většina zralých neuronků je plně diferencovaná a běžně se nedělí. Nicméně v některých oblastech mozku, zejména u savců, existují kmenové buňky, které mohou během života dále generovat nové neurony a ovlivňovat tak obnovu některých neuronálních populací.

  • Dendritická plasticita (změny počtu a tvaru hřebů, rozvětvení dendritů) je základním mechanismem učení a paměti.
  • Poškození nebo degenerativní změny v dendritech mohou snížit schopnost neuronů komunikovat a přispívat k neurologickým symptomům.

Funkční význam a klinické souvislosti

  • Změny v dendritické struktuře a funkci se vyskytují při neurologických a psychiatrických onemocněních (např. při některých formách demence, schizofrenii nebo po ischemickém poškození).
  • Studium dendritů je důležité pro pochopení zpracování informací v mozku, synaptické plasticity a mechanismů regenerace po poranění.

Pro základní orientaci: dendrity přijímají signály, soma je integruje (soma), a axon (axon) vysílá výstup k další buňce nebo efektoru, například ke svalovému vláknu. Synapse a neurotransmitery tvoří chemické spojení mezi buňkami (synapse, neurotransmitery), přičemž změny v průtoku iontů mění elektrický stav dendritu. V některých částech mozku mohou kmenové buňky po celý život přidávat nové neurony.