Courante (corrente): Barokní tanec — historie, rytmus a rozdíly
Courante (corrente): objevte historii barokního tance, jeho rytmus, rozdíly mezi francouzským a italským stylem a příklady v dílech Bacha a suit.
Courante (italsky corrente) je tanec, který byl oblíbený v barokní hudbě 17. a počátku 18. století. Slovo pochází z francouzského výrazu pro "běh".
Courante byl rychlý, běžící tanec se třemi takty v taktu (časová signatura byla často 3/2, někdy však 3/4). V průběhu 17. století začal být francouzský courante pomalejší než italský corrente a často měl více kontrapunktů (imitačních partů). Nebylo to však striktní pravidlo a courante, které Bach psal, byly jak italského, tak francouzského stylu a někdy je nazýval "courante" a někdy "corrente".
Skladatelé barokního období často komponovali skupinu několika tanců. Těmto tancům se říkalo suita. Obvykle se jednalo o allemandu, druhým tancem byla courante, následovala sarabanda a gigue a někdy také jeden nebo dva další tance.
Historie a původ
Courante/corrente vznikla na přelomu renesance a raného baroka jako taneční forma, která napodobovala „běh“ v rytmických bězích a pohybu. Z Itálie a Francie se postupně rozšířila do celé Evropy; francouzský dvůr i italská hudební škola přispěly k jejímu vývoji. V barokní době se courante stala pevnou součástí sledů tanců v instrumentálních suitách pro klavír, cembalo nebo malý orchestr.
Rytmus a metrum
Typickým znakem courante je trojdobé metrum. Nejčastější metry byly 3/2 a 3/4, někdy se objevovaly i rychlejší varianty v 3/8. Důležité je, že metrum může být v notaci vnímáno různě — francouzská verze často využívá rytmických záměrů a hemiol (překřížení číselného cítění mezi dvojkrokem a trojkrokem), zatímco italská corrente bývá přímější a svižnější.
Francouzská courante vs. italská corrente
- Francouzská courante – obvykle pomalejší, vážnější a více polyfonní. Často obsahuje imitační hlasy a delší fráze se suspendečními efekty; rytmika bývá jemně rozhozená, takže hudba působí „plující“ nebo záhadně. V notaci se může ukrývat složitější rytmické cítění.
- Italská corrente – rychlejší, lehčí a virtuóznější. Charakterizují ji běžící pasáže, jasné akcenty a jednodušší rytmická struktura; bývá častěji užívána u sólových nástrojů a cembala s technickými figuracemi.
Charakter a provedení
Courante byla často „stylizovaná“, což znamená, že v instrumentálních suitách není vždy určena k reálnému tanci, ale představuje hudební obraz tance. U sólových nástrojů (cembalo, varhany, housle) se využívaly rychlé průběhy, ornamenty a arpeggia; u vícehlasých skladbách se zase uplatnil kontrapunkt. Interpretace vyžaduje cit pro artikulaci, agogiku a ornamentaci dobového stylu.
Skladatelé a příklady
Významní barokní skladatelé, kteří psali courante/corrente, zahrnují J. S. Bacha (courantes v Anglických a Francouzských suitách i corrente ve Partitách), François Couperina či Jean‑Baptiste Lullyho ve Francii, a italské autory jako Arcangelo Corelli nebo Antonio Vivaldi, kteří používali svižné correnti ve svých sonátách a suitách. Courante tak lze najít v klavírních/cembalových suitách, sólových sonátách i orchestrálních cyklech.
Praktické poznámky pro interprety
- Rozhodněte se pro styl (francouzský vs. italský) podle určení skladatele a kontextu díla.
- U francouzských courantes zdůrazněte polyfonii a jemné rytmické odstíny; tempo volte spíše střední až mírné.
- U italských correnti nechte vyniknout „běhy“ a průtoky, tempo může být rychlé a lehké.
- Ornamentace je součástí barokního jazyka—upravujte ji s ohledem na praxi dané školy a na úroveň výzdoby, kterou by skladatel očekával.
Význam
Courante/corrente je typickým příkladem toho, jak se původně taneční formy transformovaly v barokní hudbě do stylizovaných instrumentálních skladeb. Dodává suitě kontrast mezi suverénní allemandou a pomalou sarabandou a připravuje půdu pro živou závěrečnou gigue. Díky své variabilitě (francouzské lyrické pojetí vs. italská virtuosita) poskytuje interpretům bohaté možnosti výrazového členění.
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to courante?
A: Courante je tanec, který byl oblíbený v barokní hudbě v 17. a na počátku 18. století.
Otázka: Odkud pochází slovo "courante"?
A: Slovo "courante" pochází z francouzského slova "běžet".
Otázka: Kolik taktů má courante?
Odpověď: Courante má obvykle 3 takty v taktu.
Otázka: Jaká je časová signatura courante?
A: Časová signatura courante je často 3/2, někdy však 3/4.
Otázka: Co je to suita v barokní hudbě?
Odpověď: Suita v barokní hudbě je skupina několika tanců složená skladatelem, která se obvykle skládá z allemandy, courante, sarabandy, gigue a někdy také z jednoho nebo dvou dalších tanců.
Otázka: Jak se liší francouzská courante od italské corrente?
Odpověď: V průběhu 17. století se francouzský courante stal pomalejším než italský corrente a často měl více kontrapunktů.
Otázka: Psal Bach courante v italském i francouzském stylu?
Odpověď: Ano, Bach psal courante v italském i francouzském stylu a někdy je označoval jako "courante" a někdy jako "corrente".
Vyhledávání