Agonista: definice, mechanismus a rozdíl oproti antagonistům

Agonista je typ chemické látky známé jako ligand, která se váže na specifický receptor v buňce nebo na její membráně. Na rozdíl od látek, které receptor pouze blokují, agonista receptor aktivuje – "zapne" ho – a tím spustí buněčnou odpověď či kaskádu signálů vedoucích k určitému fyziologickému efektu.

Mechanismus účinku

Když se agonista váže na receptor, stabilizuje jeho aktivní konformaci. U různých typů receptorů to může znamenat:

  • otevření iontového kanálu (u ionotropních receptorů),
  • aktivaci G-proteinu a následnou produkci sekundárních poslů jako cAMP, IP3 nebo DAG (u G-protein-kouplých receptorů, GPCR),
  • spuštění kaskády fosforylace intracelulárních proteinů (u receptorů s enzymatickou aktivitou).

Typy agonistů

  • Plný agonista – vyvolá maximální možnou odpověď receptoru (např. některé opioidy jsou plnými agonisty mu-opioidního receptoru).
  • Částečný agonista – aktivuje receptor, ale s menší maximální účinností než plný agonista; může v určitých situacích fungovat i jako antagonist, pokud je přítomen plný agonista (příkladem je buprenorfin u opioidních receptorů).
  • Inverzní agonista – váže receptor a snižuje jeho bazální (tónickou) aktivitu, tedy vyvolává opačný účinek než agonista. Některé antihistaminika jednou z vlastností mají inverzní agonismus na H1 receptory.
  • Agonista na allosterickém místě – váže receptor mimo hlavní (ortosterické) vazebné místo a moduluje jeho aktivitu (může zvyšovat nebo snižovat odpověď).

Agonista vs. antagonista

Agonista vyvolává odpověď, zatímco antagonisté blokují vazbu agonisty nebo zabraňují aktivaci receptoru. Antagonisté mohou být:

  • kompetitivní – soutěží s agonistou o stejné vazebné místo; jejich účinek lze překonat zvýšením koncentrace agonisty (např. naloxon je kompetitivní antagonista opioidních receptorů),
  • nekompetitivní – váží se jinde nebo nevratně mění receptor tak, že ho nelze aktivovat ani při vysoké koncentraci agonisty.

Farmakologické pojmy: síla, účinnost a dávková závislost

  • Potence označuje množství agonisty potřebné k vyvolání určité odpovědi (čím menší koncentrace, tím vyšší potence).
  • Účinnost (efficacy) popisuje maximální efekt, kterého může agonista dosáhnout (plný vs. částečný agonista).
  • Dávkově-odpovědná křivka (dose-response) ukazuje, jak se mění účinek s rostoucí koncentrací látky.

Další důležité koncepty

  • Rezerva receptorů – některé systémy mají více receptorů než je potřeba k maximální odpovědi; to ovlivňuje vnímání účinnosti agonistů.
  • Biasované (funkčně selektivní) aktivování – některé agonisty preferenčně aktivují určité signální dráhy přes stejný receptor, což může snížit nežádoucí účinky a zlepšit terapeutičnost.
  • Desenzitizace a tolerance – při chronickém působení agonistů mohou receptory klesat v počtu nebo citlivosti (down-regulace), což vede ke snižování účinku a potřebě vyšších dávek.

Klinické a praktické příklady

  • Beta2-adrenergní agonisté (např. salbutamol) se používají k rozšíření průdušek při astmatu.
  • Opioidní agonisté (např. morfin) působí analgezii vazbou na mu-opioidní receptory; částečný agonista buprenorfin se využívá i v léčbě závislosti.
  • Agonisté dopaminových receptorů (např. pramipexol) jsou používáni u Parkinsonovy choroby.

Celkově je schopnost ligandů řídit aktivitu receptorů a tím i buněčné funkce základem regulace organismu a udržování řídicích mechanismů v rámci homeostázy. Porozumění rozdílům mezi agonisty, antagonisty a inverzními agonisty je klíčové pro vývoj léků a bezpečnou klinickou praxi.

Agonisté aktivující hypotetické receptory  Zoom
Agonisté aktivující hypotetické receptory  

Spektrum účinnosti receptorových ligandů  Zoom
Spektrum účinnosti receptorových ligandů  

Typy agonistů

Receptory mohou být aktivovány endogenními nebo exogenními agonisty. Oba typy vedou k biologické odpovědi. Mezi endogenní agonisty patří hormony a neurotransmitery. Mezi exogenní agonisty patří léky.

Látka, která vyvolává stejné tělesné reakce, ale neváže se na stejný receptor, se nazývá fyziologický agonista.

 

Příklady

  • Endogenním agonistou pro serotoninové receptory je serotonin a endogenním agonistou pro dopaminové receptory je dopamin.
  • Morfin je exogenní agonista. Napodobuje působení endorfinů na určitých receptorech v centrální nervové soustavě.
 

Otázky a odpovědi

Otázka: Co je to agni?


Odpověď: Agonista je druh chemické látky známý jako ligand, který se váže na receptor a aktivuje ho, aby vyvolal odezvu.

Otázka: Jaká je úloha agonisty?


Odpověď: Agonista vyvolává účinek aktivací receptoru.

Otázka: Existují chemické látky, které mohou blokovat účinek agonisty?


Odpověď: Ano, existují antagonisté, kteří blokují působení agonistů.

Otázka: Jak se nazývají chemické látky, které způsobují opačný účinek než agonista?


Odpověď: Říká se jim inverzní agonisté.

Otázka: Jaké je typické chování systémů, které regulují organismus?


Odpověď: Systémy, které regulují organismus, mají agonisty i antagonisty, kteří spolupracují na udržení rovnováhy neboli homeostázy.

Otázka: Proč je pro tělo důležitá schopnost řídit činnost?


Odpověď: Schopnost řídit aktivitu je základem homeostázy, která je pro tělo důležitá pro udržení rovnováhy a stability.

Otázka: Jak se liší agonista od inverzního agonisty?


Odpověď: Agonista aktivuje receptor a vyvolává reakci, zatímco inverzní agonista vyvolává opačný účinek než agonista.

AlegsaOnline.com - 2020 / 2025 - License CC3