Niko Tinbergen
Nikolaas "Niko" Tinbergen (15. dubna 1907 - 21. prosince 1988) byl nizozemský etolog a ornitolog, který se v roce 1973 podělil o Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství s Karlem von Frischem a Konradem Lorenzem. Jejich objevy se týkaly individuálních a sociálních vzorců chování a jejich spouštění.
V šedesátých letech spolupracoval na řadě filmů o divoké přírodě, mimo jiné na filmech Záhada havrana (1972) a Signály pro přežití (1969), který v témže roce získal cenu Italia a v roce 1971 americkou Modrou stuhu.
Aspekty jeho života
Niko, který měl dva významné bratry, Luuka a Jana, byl za druhé světové války válečným zajatcem. Jeho zkušenosti z nacistického zajetí vedly k určitým třenicím s dlouholetým intelektuálním spolupracovníkem Konradem Lorenzem a trvalo několik let, než se oba usmířili.
Po válce se Tinbergen přestěhoval do Anglie, kde vyučoval na Oxfordské univerzitě. V Anglii zůstal až do konce života. Několik jeho oxfordských studentů se stalo významnými biology; patří mezi ně Richard Dawkins, Marian Dawkins, Desmond Morris a Iain Douglas Hamilton. Oženil se s Elisabeth Ruttenovou a měli spolu pět dětí.
Nadnormální podněty
Tinbergen se ve svém výzkumu zaměřil na tzv. nadpřirozené podněty. Šlo o představu, že umělý objekt může být silnějším spouštěčem instinktu než přirozený objekt, pro který se instinkt původně vyvinul.
Sestavil sádrová vejce, aby zjistil, na kterých ptáci raději sedí, a zjistil, že si vybírají ta, která jsou větší, mají výraznější znaky nebo sytější barvu - a denní světlá s černými puntíky si vybírají před vlastními bledými, kropenatými vejci.
Tinbergen zjistil, že teritoriální samci bodloků útočí na dřevěný model ryby razantněji než na skutečného samce, pokud je jeho spodní strana červenější. Zkonstruoval kartonové makety motýlů s výraznějšími znaky, s nimiž se samci motýlů snažili pářit přednostně před skutečnými samicemi. Superstimulus svým přeháněním jasně ukazoval, jaké znaky vyvolávají reakci.
Čtyři otázky
Je známý tím, že si položil čtyři otázky, které by se podle něj měly klást při jakémkoli chování zvířat, a to:
Proximátní mechanismy:
- 1. Příčina (mechanismus): Jaké podněty vyvolávají reakci a jak byla změněna nedávným učením?
- 2. Vývoj (ontogeneze): jak se chování mění s věkem a jaké rané zkušenosti jsou nezbytné pro to, aby se chování projevilo?
Konečné mechanismy:
- 3. Evoluce (fylogeneze): jak se chování liší od podobného chování u příbuzných druhů a jak mohlo vzniknout?
- 4. Funkce (adaptace): Jak chování ovlivňuje šance zvířete na přežití a rozmnožování?
Autismus
Niko přednesl svou Nobelovu přednášku o dětském autismu, kterému se se svou ženou již nějakou dobu věnoval.
