Michael Smith CC, OBC, FRS (26. dubna 1932 - 4. října 2000) byl kanadský biochemik britského původu. V roce 1993 získal Nobelovu cenu za chemii (o kterou se podělil s Kary Mullisem) za práci na vývoji mutageneze řízené na místě.

Po získání doktorátu v roce 1956 na univerzitě v Manchesteru studoval u Dr. Har Gobinda Khorany (sám nositel Nobelovy ceny) na British Columbia Research Council ve Vancouveru v Kanadě.

Kromě Nobelovy ceny obdržel Smith řadu ocenění a byl známý svou štědrostí. Polovinu peněz z Nobelovy ceny věnoval vědcům zabývajícím se genetikou schizofrenie. Druhou polovinu věnoval organizaci BC Science World ve Vancouveru a Společnosti kanadských žen ve vědě a technice. V roce 1999 obdržel cenu Královské banky a grant věnoval nadaci BC Cancer Foundation.

Vědecký přínos

Smith je především známý jako průkopník metody cílené (řízené) mutageneze, která umožňuje cíleně měnit konkrétní nukleotidové pozice v DNA. Jeho práce položila základy technik, jež dovolují záměrně měnit jednotlivé aminokyseliny v proteinech a tím zkoumat vztah mezi strukturou a funkcí bílkovin. Tyto postupy se staly klíčovými ve výzkumu enzymů, receptorů, regulace genů a ve vývoji nových biotechnologií a léčiv.

Metoda v praxi

Princip metody spočívá ve využití syntetických oligonukleotidů, které nesou požadovanou změnu v sekvenci a které se hybridizují k cílové DNA tak, že během replikace nebo opravy vznikne specifická mutace. Tento relativně jednoduchý a spolehlivý postup umožnil experimentátorům provádět přesné zásahy do genetické informace a tím systematicky zkoumat funkci jednotlivých zbytků v proteinových molekulách.

Dopad a význam

  • Výzkum funkce genů: cílená mutageneze umožnila potvrdit hypotézy o funkci konkrétních aminokyselin a regulačních elementů DNA.
  • Proteinové inženýrství: metoda se stala základním nástrojem při návrhu enzymů s upravenou aktivitou nebo stability.
  • Biotechnologie a medicína: techniky založené na řízených mutacích přispěly k vývoji diagnostiky, léčiv a vakcín.
  • Komplement k PCR: práce Smitha v kombinaci s technikami zesílení DNA (např. metodou vyvinutou Kary Mullisem) zásadně urychlila a rozšířila možnosti molekulární biologie.

Kariéra a role v akademii

Po postdoktorské stáži u H. G. Khorany v Kanadě Smith pokračoval v akademickém a výzkumném působení v Britské Kolumbii. Po desetiletí vedl samostatnou výzkumnou skupinu, vychoval řadu studentů a postdoktorandů a významně přispěl k rozvoji molekulárně-biologických výzkumných kapacit v regionu. Byl ceněn nejen za vědecké výsledky, ale i za schopnost mentorovat mladé vědce a za podporu vědecké komunity.

Ocenění a členství

Kromě Nobelovy ceny byl Smith nositelem řady národních i mezinárodních ocenění. Získal titul Companion of the Order of Canada (CC), byl nositelem Order of British Columbia (OBC) a členem Royal Society (FRS). Jeho práce mu vynesla uznání od odborné veřejnosti i od institucí, které oceňují přínos vědy společnosti.

Filantropie a společenský vliv

Smith byl známý svou štědrostí vůči výzkumu a vzdělávání. Jak již bylo uvedeno, daroval polovinu své Nobelovy odměny na podporu genetiky schizofrenie a druhou polovinu na podporu populárně-vědecké činnosti a žen ve vědě. Další ocenění a granty často směřoval na podporu nadací, jako byla nadace BC Cancer Foundation. Aktivně podporoval popularizaci vědy a zvyšování příležitostí pro mladé vědkyně a vědce.

Osobní život a odkaz

Michael Smith zemřel 4. října 2000. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou pozůstalost — publikace, metody a řadu vyškolených odborníků, kteří pokračovali v jeho práci. Jeho metoda cílené mutageneze zůstává základním nástrojem molekulární biologie a biotechnologie a jeho filantropické kroky nadále podporují výzkum a vědecké vzdělávání v Kanadě.