Frederick Sanger OM CH CBE FRS FAA (/ˈsæŋər/; 13. srpna 1918 - 19. listopadu 2013) byl anglický biochemik.

Sanger je dvojnásobným laureátem Nobelovy ceny za chemii, jediným, kdo se jím stal. Sanger je čtvrtou osobou, která získala dvě Nobelovy ceny, ať už samostatně, nebo v tandemu s jinými.

V roce 1958 mu byla udělena Nobelova cena za chemii "za práci na struktuře proteinů, zejména inzulínu".

V roce 1980 se Walter Gilbert a Sanger podělili o polovinu ceny za chemii "za jejich přínos v oblasti určování sekvencí bází v nukleových kyselinách". Druhá polovina byla udělena Paulu Bergovi "za základní studie biochemie nukleových kyselin se zvláštním zřetelem k rekombinantní DNA".

Život a vědecká dráha

Frederick Sanger se narodil v Anglii a svou odbornou dráhu spojil především s univerzitou v Cambridge a s britskou organizací Medical Research Council (MRC). Během své kariéry se věnoval především biochemii a metodám, které umožňují identifikovat a číst biologickou informaci u proteinů i nukleových kyselin. Jeho přístup byl charakterizován pečlivostí, důrazem na metodologii a schopností zjednodušit komplikované laboratorní postupy tak, aby se daly široce používat.

Práce na struktuře proteinů

Sangerovy rané práce zásadně přispěly k pochopení primární struktury proteinů. Vyvinul metody pro určování pořadí aminokyselin v polypeptidových řetězcích, které umožnily poprvé přesně stanovit strukturu celého proteinu – inzulínu. K tomu použil chemické značení N-terminálního aminu (např. pomocí dinitrofluorbenzenu, DNFB, často nazývaného Sangerovo činidlo) a separační techniky, které umožnily číst jednotlivé aminokyseliny v řetězci. Ukázal tak, že proteiny mají definované, přesné a reprodukovatelné primární sekvence – zásadní poznatek pro molekulární biologii a biochemii.

Sangerova metoda určování sekvence DNA

V 70. letech 20. století Sanger vyvinul metodu zvanou metodu řetězcového ukončení (dideoxy metoda), která v praxi umožnila číst pořadí bází v DNA. Princip spočívá v použití dideoxynukleotidů (ddNTP), které při začlenění do rostoucího řetězce DNA ukončí jeho syntézu. V důsledku toho vznikne sada fragmentů různých délek, které lze separovat pomocí elektroforézy a určit tak pořadí bází. Tato technika publikovaná koncem 70. let se stala standardní metodou sekvenování DNA a byla základem pro rozsáhlé projekty, včetně projektu „Human Genome“. Sangerova metoda dominovala sekvenačním laboratořím až do nástupu nových generací vysokokapacitních metod sekvenování (NGS).

Ocenění a odkaz

Sanger obdržel za svou práci řadu ocenění, z nichž nejvýznamnější jsou dvě Nobelovy ceny za chemii z let 1958 a 1980. Díky svým metodám a objevným postupům zásadně ovlivnil vývoj molekulární biologie, genomiky a biotechnologií. Je považován za jednoho z průkopníků moderního sekvenování a jeho práce umožnila vznik mnoha diagnostických a výzkumných aplikací, které dnes používáme v medicíně, biologii i zemědělství.

Osobní poznámky

Sanger byl známý svou skromností a oddaností vědecké práci. Po většinu života působil v akademickém prostředí v Cambridge, kde i nadále ovlivňoval generace vědců. Zemřel 19. listopadu 2013 ve věku 95 let; jeho odkaz žije dál v metodách, které položily základy molekulární biologie a genomiky.