Blokáda Německa
Blokáda Německa během první světové války byla součástí první bitvy oAtlantik mezi Spojeným královstvím a Německem.
V důsledku této blokády zemřelo během války hladem asi 750 000 civilistů. Po uzavření příměří v listopadu 1918 muselo zemřít hladem mnohem více lidí, protože blokáda pokračovala i v roce 1919, aby Německo bylo donuceno podepsat v červnu 1919 Versailleskou smlouvu.
Britové na počátku války zavedli námořní blokádu Německa. Tato blokáda byla neobvykle restriktivní v tom, že byly zastaveny i potraviny, které prý napomáhaly válce. Němci to považovali za pokus vyhladovět německý lid a chtěli se bránit. Blokovali Británii a Francii.
Protože Německo nemohlo bojovat s velkým britským královským námořnictvem na rovném základě, jediným možným způsobem, jak mohlo Německo uvalit na Británii blokádu, byly ponorky. Německý kancléř byl proti tomuto druhu blokády, protože to znamenalo napadat i neutrální lodě jako lodě Spojených států. Armáda však neomezenou ponorkovou válku prosazovala.
Dne 4. února 1915 vyhlásil německý císař Vilém II. moře kolem britských ostrovů válečnou zónou. S platností od 18. února měly být spojenecké lodě v této oblasti bez varování potopeny. Britské lodě skrývající se za neutrálními vlajkami nebudou ušetřeny, i když bude vyvinuto určité úsilí, aby se zabránilo potopení zjevně neutrálních plavidel.
Boj
Německé ponorkové síly se nyní nacházely především v belgickém Ostende. Německé ponorky tak měly lepší přístup k námořním cestám kolem Anglie. Němci této výhody využili a vyslali asi 20 ponorek, aby zahájily námořní blokádu. V lednu, před vyhlášením "neomezené ponorkové války", jak byla ponorková blokáda nazývána, bylo ponorkami potopeno 43 550 tun lodní dopravy. Počet potopených lodí se pak neustále zvyšoval a v srpnu šlo ke dnu 168 200 tun.
Ztráty britských válečných lodí byly malé. Ačkoli bitevní loď Formidable byla na Nový rok potopena lodí U-24, díky rychlým clonám torpédoborců se úspěšné útoky na bitevní lodě a křižníky brzy staly minulostí. Na druhou stranu bylo jen málo věcí, které by mohla válečná loď Royal Navy udělat pro potopení ponorky, pokud byl kapitán ponorky dostatečně ostražitý. Jakmile se ponořila, byla ponorka zpravidla v bezpečí před ostřelováním. Mohla být taranována, pokud se nacházela v periskopové hloubce, ale standardní taktika taranování byla sotva rozumná.
Torpédoborce nemohly lovit ponorky, protože chránily loďstvo, a tak Britové nasadili do služby všechna možná plavidla, včetně jachet a trawlerů, jako pomocná hlídková plavidla. U-booty se však hlídkám snadno vyhýbaly a potápěly obchodní plavidla cestující bez doprovodu.
Z vojenského hlediska byla neomezená ponorková válka velmi úspěšná a ponorky měly velkou šanci donutit Británii ke kapitulaci. Z hlediska propagandistické války to však byla pro Německo velká katastrofa. Amerika chtěla zůstat mimo evropskou válku, ale americké veřejné mínění se obrátilo proti Německu, protože neomezená ponorková válka jako by potvrzovala německou pověst brutality. Smrt amerických občanů cestujících na britských lodích torpédovaných ponorkami se začala v USA dostávat na titulní stránky novin.
Když 7. května 1915 potopila německá ponorka parník RMS Lusitania, přiblížilo se americké pobouření k vyhlášení války Německu. Pod hrozbou americké odvety císař 27. srpna zavedl přísná omezení útoků ponorek na velká osobní plavidla. Dne 18. září 1915 neomezenou ponorkovou válku zcela odvolal.
Pod vojenským tlakem Německa vyhlásil císař počátkem roku 1917 opět neomezenou ponorkovou válku. Někteří němečtí diplomaté věřili, že Američané se válce za každou cenu vyhnou, a pokud ne, snad se Německu podaří srazit Británii na kolena dříve, než americká moc v Evropě něco změní. V únoru bylo potopeno 86 plavidel, v březnu následovalo 103 a v dubnu 155 plavidel. USA nakonec vyhlásily Německu válku v dubnu 1917 kvůli Zimmermannovu telegramu. Amerika a Británie společně dokázaly ponorky porazit.
Otázky a odpovědi
Otázka: Jaká byla první bitva o Atlantik?
A: První bitva o Atlantik byl konflikt mezi Spojeným královstvím a Německem během první světové války. Její součástí byla námořní blokáda, kterou Británie zavedla proti Německu.
Otázka: Jak se Německo pokusilo prolomit britskou blokádu?
Odpověď: Německo se pokusilo prolomit britskou blokádu pomocí svého loďstva, ale nepodařilo se mu to, jak ukázala bitva u Jutska.
Otázka: Jak Německo na tuto blokádu reagovalo?
Odpověď: V reakci na tuto blokádu Německo zablokovalo Británii a Francii a vyhlásilo, že všechny spojenecké lodě v určitých oblastech budou bez varování potopeny.
Otázka: Co se stalo v důsledku této blokády?
Odpověď: V důsledku této blokády mohlo během první světové války zemřít až 750 000 civilistů v důsledku hladomoru, který blokáda způsobila, a mnoho dalších zemřelo po uzavření příměří v důsledku pokračující blokády až do roku 1919, kdy Německo podepsalo Versailleskou smlouvu.
Otázka: Proč císař Vilém II. vyhlásil některá moře kolem Británie za válečné zóny?
Odpověď: Císař Vilém II. vyhlásil některá moře kolem Británie za válečné zóny, protože to byl jeden ze způsobů, jak mohly německé ponorky uvalit na Británii blokádu, protože nemohly vést vyrovnaný boj proti velkému britskému královskému námořnictvu.
Otázka: Snažili se Němci vyhnout potopení neutrálních plavidel?
Odpověď: Ano, Němci se při vyhlašování válečných zón na těchto mořích snažili vyhnout potopení jednoznačně neutrálních plavidel.
Otázka: Kdo prosadil neomezenou ponorkovou válku během první světové války?
Odpověď: Neomezenou ponorkovou válku během první světové války prosazovala armáda.
