Jean Genet
Jean Genet (francouzsky se vyslovuje [ʒɑ̃ ʒəˈnɛ]) (19. prosince 1910 - 15. dubna 1986) byl francouzský spisovatel a později politický aktivista. Na počátku svého života byl tulákem (bezdomovcem) a drobným kriminálníkem. V pozdějším věku Genet psal romány, divadelní hry, básně a eseje, mimo jiné Querelle, Zlodějský deník, Naše paní květinová, Balkón, Černí a služky.
Život
Genetova matka byla mladá prostitutka, která ho dala k adopci. Poté, co se v dětství dopustil drobných trestných činů, byl poslán do vězení pro mladistvé v Mettray. Ve čtyřicátých letech se živil jako tulák, drobný zlodějíček a prostitut po celé Evropě.
V polovině 40. let se Genet seznámil s Jeanem Cocteauem. Cocteau pomohl Genetovi vydat jeho román. Do roku 1949, kdy byl na základě petic mnoha osobností včetně Jeana Conteaua a Jeana-Paula Sartra propuštěn z vězení, Genet dokončil pět románů, tři divadelní hry a řadu básní. Jeho knihy byly ve Spojených státech zakázány.
V letech 1955-1961 napsal Genet další tři hry. V roce 1964 se Genet dostal do depresí a pokusil se o sebevraždu. Koncem 60. let se Genet začal politicky angažovat. Jean Genet byl gay (homosexuál).
Genet onemocněl rakovinou hrdla a zemřel 15. dubna 1986 v Paříži.
Genetova díla
Romány
První román, Panna Maria z květů (1944), je o životě ve vězení. Romány Zázrak růže (1946) a Zlodějův deník (1949) popisují jeho zkušenosti z vězení pro mladistvé a z práce mužského prostituta. Román Querelle de Brest (1947) je o vraždě a román Pohřební obřady (1949) o lásce a zradě. Jeho poslední román Vězeň lásky vydaný v roce (1986) se od ostatních knih liší.
Přehrává
Genetovy hry byly považovány za "divadlo absurdity". Tyto hry měly myšlenky podobné myšlenkám existencialistického myšlení. K jeho hrám patří Služebné (1949); Balkon (1956); Obrazovky (1963); Černí, která byla uvedena v New Yorku v divadle Off-Broadway.
Film
V roce 1950 natočil Genet film Un Chant d'Amour, který zobrazoval fantazie o životě ve vězení.
