Švédská královna Kristina (švédsky: Kristina av Sverige (18. prosince 1626 - 19. dubna 1689) byla švédskou královnou v letech 1632-1654. Poté rezignovala a stala se římskou katoličkou.
Měla také ráda humanitní vědy a do Švédska pozvala filozofy, jako byl René Descartes.
Mládí a vláda
Kristina se narodila 18. prosince 1626 jako dcera krále Gustava II. Adolfa a markraběnky Marie Eleonory z Braniborska. Po otcově smrti v bitvě u Lützenu (1632) nastoupila na trůn jako dítě, a během nezletilosti Švédskem vládla regentská rada vedená kancléřem Axelem Oxenstiernou. Vzdělání dostala rozsáhlé: byla vychovávána k hlubokému zájmu o literaturu, filosofii, historii a umění a mluvila několika jazyky.
Oficiální vládu si převzala sama v roce 1644, kdy prohlásila, že dosáhla plnoletosti. Její dvůr se brzy stal centrem kulturního života — Kristina podporovala divadlo, hudbu a vědu, pořádala intelektuální debaty a shromažďovala knihy i umělecké předměty.
Vztah k vědě a pozvání Descartesa
Kristina byla známá svou podstatnou podporou humanitních věd a filosofie. V roce 1649 osobně pozvala do Švédska významného francouzského filozofa a matematika Reného Descartesa, aby jí přednášel a vedl intelektuální rozpravy na dvoře. Descartes přijel do Stockholmu, kde bohužel brzy poté zemřel (únor 1650). Přesto toto gesto ilustruje, jak Kristina usilovala o propojení svého dvora s předními mysliteli Evropy.
Abdikace, konverze a život v Římě
V roce 1654 Kristina nečekaně abdikovala ve prospěch svého bratrance Karla X. Gustava. Po abdikaci opustila Švédsko — postupně zdůraznila svou náklonnost ke katolické víře a nakonec konvertovala ke katolicismu. Usadila se v Římě, kde prožila většinu zbytku života. V Římě se stala prominentní mecenáškou umění a věd, podporovala malíře, sochaře, hudebníky i učence a shromažďovala bohatou knihovnu a umělecké sbírky.
Mecenát, osobnost a odkaz
Kristina byla osobností neobvyklou pro svoji dobu: odmítala tradiční manželské aliance a často se odchylovala od konvenčního chování šlechtičen (byla známá i svým občasným oblékáním „po mužsku“ a liberálním přístupem k identitě). Její dvorana v Římě se stala centrem mezinárodní intelektuální scény — hostila koncerty, divadelní představení a literární setkání. Díky svému sběratelskému chuti a štědré podpoře umělců významně ovlivnila kulturní život 17. století v Evropě.
Kristina zemřela 19. dubna 1689 v Římě a byla pochována ve Vatikánu v bazilice sv. Petra. Její život a rozhodnutí — abdikace, konverze a přeměna z protestantské panovnice na katolickou mecenášku umění — zanechaly trvalý a kontroverzní odkaz: je považována za jednu z nejzajímavějších a nejméně konvenčních vládců své doby, která propojením moci a kultury zásadně ovlivnila podobu evropského intelektuálního a uměleckého života.