"Bej" (osmanská turečtina: بك "Beik", albánština: bej, bosenština: beg, arabština: بيه "Beyeh", perština: بیگ "Beyg" nebo بگ "Beg") je tradiční turecký titul pro náčelníka, pro vůdce nebo vládce různě velkých oblastí v Osmanské říši. Ekvivalentní titul pro ženy byl Begum.
V moderní době se toto slovo stále formálně používá jako společenský titul pro muže. Uvádí se za jménem a používá se zpravidla u křestních jmen, nikoli u příjmení.
Slovo se do češtiny dostalo z tureckého bey, které samo pochází ze starotureckého beg, které je v podobě bäg zmiňováno již v orchonských nápisech (8. století n. l.) a obvykle se překládá jako "kmenový vůdce". O skutečném původu slova se dodnes vedou spory, i když většinou panuje shoda, že šlo o výpůjčku, a to ve staré turkické řeči. Toto turkické slovo se obvykle považuje za výpůjčku z íránského jazyka. Německý turkolog Gerhard Doerfer však odvození z íránštiny hodnotil jako povrchně přitažlivé, ale značně nejisté, a upozornil na možnost, že slovo může být skutečně turkické.
