Analogie s hodinářem je teleologický argument. Zjednodušeně řečeno tvrdí, že protože existuje design, musí existovat i designér. Tato analogie je důležitá v přirozené teologii, kde se používá k prokázání existence Boha a zároveň podporuje myšlenku inteligentního designu. William Paley (1743-1805) podal jedno z nejznámějších vysvětlení této analogie ve své knize Natural Theology (Přirozená teologie) vydané v roce 1802: "Každý, kdo najde na poli kapesní hodinky, pozná, že byly navrženy inteligentně; živé bytosti jsou podobně složité a musí být dílem inteligentního designéra". V roce 1859 poskytl Charles Darwin další vysvětlení této složitosti; podle Darwina je tato složitost výsledkem neustálého přizpůsobování. Paley však nebyl první, kdo tuto analogii použil. Obecně se za jejího autora považuje Bernard le Bovier de Fontenelle, který ji použil ve svém díle Rozhovory o mnohosti světů, vydaném v roce 1686.
Proti analogii s Hodinářem lze vznést tři hlavní výtky: