Virový obal je vnější vrstva viru. Chrání virus při jeho pohybu mezi hostitelskými buňkami v rámci jeho životního cyklu. Ne všechny viry mají obal.
Obaly jsou tvořeny částmi membrán hostitelských buněk (fosfolipidy a proteiny), ale obsahují i některé virové glykoproteiny. Ty mohou virům pomoci vyhnout se imunitnímu systému hostitele. Glykoproteiny na povrchu obalu pomáhají identifikovat a navázat se na receptory na membráně hostitele. Virový obal pak splyne s membránou hostitele a umožní genomu viru vstoupit do hostitele a infikovat ho.
Některé obalené viry mají také kapsidu. Jedná se o další proteinovou vrstvu mezi obalem a genomem.
Buňka, ze které virus vzniká, často odumírá nebo je oslabená. Lipidový dvojvrstevný obal těchto virů je citlivý na vysychání, teplo a detergenty To usnadňuje sterilizaci těchto virů oproti neobaleným virům. Nemohou přežívat příliš dlouho mimo prostředí hostitele a obvykle se musí přesouvat přímo z hostitele na hostitele. Jsou velmi přizpůsobivé a mohou se v krátké době změnit tak, aby se vyhnuly imunitnímu systému. Obalené viry mohou způsobovat trvalé infekce.
