Přehled

Ü (malé ü) je písmeno vzniklé z písmena U doplněného dvěma tečkami nad ním — grafický znak známý jako přehláska, umlaut nebo dieréze. V češtině se toto písmeno běžně nepoužívá; odkazy na český kontext najdete například zde: češtině. V jiných jazycích však plní specifickou fonetickou či ortografickou funkci.

Výslovnost a fonetika

Nejčastěji se ü používá pro přední zaokrouhlené samohlásky, typicky zvuk blízký IPA /y/ (uzavřená přední zaokrouhlená samohláska) nebo kratší variantě /ʏ/. V turečtině a maďarštině představuje dlouhý či krátký foném odlišný od základního u. V němčině rozlišuje délku a kvalitu: například dlouhé ü ve slově "für" vs. krátké ü v "Müll".

Původ a vývoj

Z historického hlediska pochází znak umlautu v germánských jazycích z původního u příponou e nebo i, které se zjednodušily na diakritiku. V němčině se písmeno vyvinulo z U s malým e nad ním. V některých jazycích se podobný diakritický znak používá nezávisle jako dieréze (např. ve španělštině) k jiné fonetické funkci.

Použití v jednotlivých jazycích

  • Němčina: Ü je běžná samohláska. Pokud není možné použít znak, často se nahrazuje dvojicí písmen ue (např. "Müller" → "Mueller"). Viz také: němčině.
  • Turečtina: Ü je samostatné písmeno a nese fonetický rozdíl — je odlišné od U. Příklady: "gül" (růže), "gün" (den). Více o jeho roli v turečtině: turečtině.
  • Maďarština: Ü a Üː označují zadekličtější přední zaokrouhlené samohlásky, důležité pro změnu významu slov.
  • Španělština: Dvě tečky nad u v pravidlech španělské ortografie (dvě tečky, tzv. diéresis) neznamenají nové písmeno, ale ukazují, že u se má vyslovit ve skupině gue/gui, např. "vergüenza".
  • Jazyky a dialekty: Ü se objevuje i v jiných jazycích nebo jako součást přejatých slov a jmen v různých abecedách.

Kódování, typografie a náhrady

V počítačovém kódování jsou standardními kódy Unicode U+00DC pro velké Ü a U+00FC pro malé ü. V HTML lze použít entity Ü a ü. Pokud nelze psát diakritiku, běžnou náhradou v němčině je ue, v jiných jazycích se volí různé přepisy podle pravidel přepisu a transliterace.

Poznámky a zajímavosti

Rozdíl mezi "umlaut" a "dieréze" je spíše funkční než grafický: stejný znak (dvě tečky) může ve stejném tvaru sloužit k označení změny zvuku (umlaut v germánských jazycích) nebo k signalizaci samostatné výslovnosti samohlásky (diéresis v románských jazycích). V různých abecedách se rovněž liší pravidla řazení a považování za samostatné písmeno.