Zubní kartáček

Zubní kartáček poprvé vynalezl vězeň. Než někoho napadlo vymyslet zubní kartáček, lidé si udržovali zuby čisté žvýkáním klacku, dokud jeden konec nezměkl a nezastřihl se jako kartáček. Někdy si namočili prst do křídy nebo soli a pak si jím otírali zuby. Dalším způsobem péče o zuby byla párátka, která tehdy byla velmi módní. Vyráběla se ze zlata nebo drahokamů a lidé si je strkali do klobouku nebo věšeli na náhrdelník, když je nepoužívali.

První kartáče pocházely z Číny, kde je Číňané vyráběli z chlupů stažených ze hřbetu divokých prasat. Zubní kartáček, který známe, pochází od Williama Addise. Na zubním kartáčku pracoval, když byl ve vězení. Nejprve si schoval kost z jednoho jídla a udělal do ní několik děr. Vězeňský dozorce mu dal několik štětin. Joseph štětiny svázal do malých svazečků, zastřihl je, aby byly rovné, na konce nanesl lepidlo a nacpal je do otvorů. Firma, kterou založil, dodnes vyrábí miliony zubních kartáčků ročně.

Slovo zubní kartáček vzniklo složením dvou částí slova, nejprve podstatného jména a poté slovesa nebo podstatného jména. Činnost čištění zubů zubním kartáčkem je v podstatě používání vynálezu Josepha Addise.