Zubní kartáček je nástroj k čištění zubů. Zubní kartáček má na konci rukojeti malý kartáček. Do zubního kartáčku se běžně přidává zubní pasta, která často obsahuje fluorid, aby pomohla vyčistit zuby. Zubní pasta i zubní kartáčky se vyrábějí v mnoha různých barvách. Zubní pasty mohou mít také mnoho různých příchutí. Pěkné zubní kartáčky (zejména elektrické) mohou z čištění zubů udělat zábavu a pomoci dítěti na cestě k dokonalému zdraví ústní dutiny.
Zubní kartáček
Vynález
Zubní kartáček poprvé vynalezl vězeň. Než někoho napadlo vymyslet zubní kartáček, lidé si udržovali zuby čisté žvýkáním klacku, dokud jeden konec nezměkl a nezastřihl se jako kartáček. Někdy si namočili prst do křídy nebo soli a pak si jím otírali zuby. Dalším způsobem péče o zuby byla párátka, která tehdy byla velmi módní. Vyráběla se ze zlata nebo drahokamů a lidé si je strkali do klobouku nebo věšeli na náhrdelník, když je nepoužívali.
První kartáče pocházely z Číny, kde je Číňané vyráběli z chlupů stažených ze hřbetu divokých prasat. Zubní kartáček, který známe, pochází od Williama Addise. Na zubním kartáčku pracoval, když byl ve vězení. Nejprve si schoval kost z jednoho jídla a udělal do ní několik děr. Vězeňský dozorce mu dal několik štětin. Joseph štětiny svázal do malých svazečků, zastřihl je, aby byly rovné, na konce nanesl lepidlo a nacpal je do otvorů. Firma, kterou založil, dodnes vyrábí miliony zubních kartáčků ročně.
Etymologie
Slovo zubní kartáček vzniklo složením dvou částí slova, nejprve podstatného jména a poté slovesa nebo podstatného jména. Činnost čištění zubů zubním kartáčkem je v podstatě používání vynálezu Josepha Addise.