Ďábel medvědovitý
Ďábel tasmánský (Sarcophilus harrisii) je masožravý savec. Je to vačnatec, což znamená, že má malý vak, ve kterém nosí mláďata. Je to největší masožravý vačnatec na světě. Je noční, což znamená, že přes den spí a v noci je vzhůru. Ďáblové tasmánští dnes žijí pouze v Tasmánii, ostrovním státě Austrálie.
Ďábel je stejně velký jako malý pes, má širokou hlavu a krátký ocas. Samci ďáblů mohou vážit až 12 kg a měřit 30 cm. Má černou srst a vydává hlasité a velmi děsivé skřeky. Loví jiná zvířata a živí se také mrtvými zvířaty. Ďábel má silné zuby a čelisti a sežere veškerou kořist, dokonce i kosti a srst.
Ďábel tasmánský vyhynul na australské pevnině asi před 3000 lety - ještě před osídlením Evropy v roce 1788. V Tasmánii byli loveni. Ve 30. letech 20. století nabízela společnost Van Dieman's Land Company 25 centů za každého zabitého samce a 35 centů za každou zabitou samici. V roce 1941 se stali oficiálně chráněnými.
Nemoc
V roce 1996 začali čerti velmi silně onemocnět a následně umírali s velkými nádory na obličeji. Nádorové onemocnění obličeje ďáblů výrazně snížilo počet ďáblů a nyní ohrožuje jejich přežití. V některých oblastech bylo zjištěno 85 % ďáblů s tímto onemocněním. V místech, kde se nádory objevily jako první, klesl počet čertů o 95 %. Nádor se šíří kousnutím. Protože jsou všichni čerti blízce příbuzní (není dostatečná genetická rozmanitost), nejsou nádorové buňky vnímány jako nové; imunitní systém čerta se jim tedy nebrání. V květnu 2008 byl tasmánský čert zařazen na seznam ohrožených druhů. Tasmánská vláda se snaží realizovat programy na snížení dopadu této nemoci. Bylo odchyceno asi 60 ďáblů bez onemocnění, kteří mají být chováni jako skupina bez nádorů pro další chov. Vědci zkoumají způsoby, jak ďáblům poskytnout imunitu, ale zatím se to nedaří.
Nové výzkumy ukazují, že čerti mají mláďata dříve, dříve se rozmnožovali ve dvou letech, nyní se rozmnožují v jednom roce. Dříve měli čerti mláďata každý rok po dobu tří let, ale nyní umírají dříve, než stihnou zplodit druhý vrh (rodinu).
Nádorové onemocnění obličeje
Genetika
Ďáblové mají nízkou genetickou rozmanitost, což odpovídá "efektu zakladatele". To znamená, že v určité fázi kolonizoval Tasmánii malý počet jedinců z Austrálie. Jejich genetická rozmanitost byla tedy mnohem menší než u mateřské populace. Nemoci, jako je ta současná, se mohly vyskytnout již dříve a zredukovat populaci na malý počet. Těmto událostem se říká "populační úzká hrdla". Malá populace, která je nositelem menší variability, je vždy náchylná k vymření, protože žádný z živočichů nemusí být vůči infekci odolný.
Jeho genom byl sekvenován v roce 2010 v institutu Wellcome Trust Sanger Institute. Existuje určitá naděje na jejich přežití, protože od roku 2005 byly nalezeny tři samice, které jsou vůči této nemoci částečně odolné.
Karyotyp samce tasmánského čerta.
Obrázky
· 
Rozšíření nádorů znázorněno červeně
· 
Mládě tasmánského čerta
Otázky a odpovědi
Otázka: Co je to tasmánský čert?
Odpověď: Tasmánský čert je masožravý vačnatec pocházející z Tasmánie, největší masožravý vačnatec na světě.
Otázka: Co to znamená být noční?
Odpověď: Být noční znamená, že tasmánský čert je v noci vzhůru a přes den spí.
Otázka: Jak tasmánský čert vypadá?
Odpověď: Tasmánský čert je stejně velký jako malý pes, má širokou hlavu, krátký ocas a černou srst. Samci ďáblů mohou vážit až 12 kg a měřit 30 cm.
Otázka: Jaký zvuk vydává tasmánský čert?
Odpověď: Tasmánský čert vydává hlasité a velmi děsivé skřeky.
Otázka: Čím se tasmánský čert živí?
Odpověď: Tasmánský čert loví jiná zvířata a živí se také mrtvými zvířaty. Má silné zuby a čelisti a sežere všechnu kořist, dokonce i kosti a srst.
Otázka: Proč tasmánský čert na australské pevnině vyhynul?
Odpověď: Tasmánský čert vyhynul na australské pevnině asi před 3 000 lety, ještě před osídlením evropskými obyvateli v roce 1788. V Tasmánii byli loveni.
Otázka: Kdy se stal tasmánský čert oficiálně chráněným druhem?
Odpověď: Tasmánský čert se stal oficiálně chráněným v roce 1941 poté, co byl v Tasmánii dlouhá léta loven.
