Solenodoni (v překladu "štěrbinozubí") jsou jedovatí noční savci z čeledi Solenodontidae. Jsou to hrabiví hmyzožravci.
Existuje pouze jeden rod, Solenodon. Jsou zajímaví, protože si zachovávají některé primitivní savčí vlastnosti. Jejich druhy se velmi podobají těm, které žily na konci věku dinosaurů.
Dva žijící druhy solenodonů jsou solenodon kubánský (Solenodon cubanus) a solenodon haitský nebo hispánský (Solenodon paradoxus). Solenodon hispánský žije na ostrově Hispaniola v mnoha biotopech od nížinných suchých lesů až po vysokohorské borové lesy. Další dva popsané druhy vyhynuly během čtvrtohor. Jako příbuzní solenodona byly navrhovány oligocenní severoamerické rody, například Apternodus.
Popis a morfologie
Solenodoni jsou středně velcí savci s protáhlým rypcem, malýma očima a výrazným čenichem vhodným k hmatání a čichání potravy v noci. Tělo je kryté drsnou srstí, končetiny jsou silné a přizpůsobené k hrabání — hledání kořisti v půdě, listí a pod kameny. Charakteristickým znakem jsou specifické spodní řezáky s podélnou rýhou, kterou protéká jedovatá slina; tento mechanismus je u savců vzácný.
Jedovatost
Solenodoni patří mezi málo známé jedovaté savce. Jedovatá slina je vpravována do těla kořisti pomocí rýh v dolních řezácích. Toxiny solenodonů paralyzují nebo oslabují menší obratlovce a bezobratlé, což usnadňuje ulovení kořisti. V živočišné říši jsou vedle solenodonů jedovatí ještě například některé krocanovité šunky (krtci) a ptakopysk.
Potrava a chování
Solenodoni jsou noční, samotářští živočichové. Živí se převážně bezobratlými (hmyz, žížaly), ale nepohrdnou ani malými obratlovci, vejci nebo příležitostně ovocem. Hmyzožravý způsob života doplňují hrabavým chováním — vyhrabávají kořist ze země a pod kládami. Komunikují pachovými značkami a zvukovými projevy (pípání, skřeky), udržují teritoria a obvykle obývají systém nor a úkrytů.
Rozmnožování
Reprodukce solenodonů probíhá s relativně nízkou rychlostí: počet mláďat včetně přežívajících jedinců v jednom vrhu je obvykle malý. Mladí jsou po narození závislí na matce a postupně získávají zkušenosti s hledáním potravy v noci. Nízká reprodukční míra a pomalý populační růst zvyšují zranitelnost druhů vůči vnějším tlakům.
Evoluční význam a fosilní záznam
Solenodoni si uchovávají řadu primitivních anatomických znaků, které jsou pro moderní savce netypické, a proto jsou pro biologii i paleontologii významní jako "žijící fosílie". Fosilní nálezy a srovnání se oligocenními severoamerickými rody naznačují dlouhou evoluční historii této skupiny. Výzkum jejich původu a vztahů k jiným drobným hmyzožravcům stále pokračuje.
Ohrožení a ochrana
Solenodoni čelí řadě hrozeb: ztrátě a fragmentaci přirozeného prostředí, predaci ze strany zavlečených druhů (např. kuny, psi, kočky, krysy) a přímému tlaku ze strany člověka. Kvůli nízké reprodukční schopnosti jsou populace náchylné na rychlé poklesy. Ochranná opatření zahrnují monitoring populací, ochranu biotopů, omezování vlivu invazních druhů a osvětové programy pro místní komunity. Vědecké výzkumy využívají kamery, pasivní nahrávání zvuku a genetické metody k lepšímu poznání rozšíření a počtů těchto plachých živočichů.
Souhrn: Solenodoni jsou ojedinělí noční hmyzožraví savci s primitivními znaky a jedovatou slinou. Ze dvou žijících druhů přežívají solenodon kubánský a solenodon hispánský; oba jsou citliví na změny v prostředí a vyžadují pokračující ochranná opatření.