Sir Tadeáš aneb Poslední litevský výpad: Tadeusz, czyli ostatni zajazd na Litwie. Historia szlachecka z roku 1811 i 1812 we dwunastu księgach wierszem) je dlouhá báseň polského romantického básníka Adama Mickiewicze. Je považována za národní epos. Poprvé byla vydána v Paříži v roce 1834. Básník byl tehdy ve francouzském exilu. Sir Tadeáš je příběhem konfliktu dvou šlechtických rodů, Sopliců a Horeszků. Píše se rok 1811 a 1812, krátce před Napoleonovým vpádem do Ruska. Při útoku ruských vojáků bojují oba rody proti nepříteli. Konflikt mezi rody byl ukončen sňatkem Tadeáše Soplicy a Sofie Horeszké.
Adam Mickiewicz se narodil na východě bývalého polsko-litevského státu. Proto Litvu nazýval svou vlastí.
Litwo! Ojczyzno moja! ty jesteś jak zdrowie.
Ile cię trzeba cenić, ten tylko się dowie,
Kto cię stracił. Dziś piękność twą w całej ozdobie
Widzę i opisuję, bo tęsknię po tobie.
Litvo, země má, jsi jako zdraví; jak moc by sis měla vážit, se dozví jen ten, kdo tě ztratil. Dnes tvou krásu v celé její nádheře vidím a popisuji, neboť po tobě toužím. (Překlad prózy George Rapall Noyes).
Báseň je napsána ve třináctislabičném metru, které je v polské literatuře velmi běžné.
