Teorie rekapitulace

Haeckelova teorie

Haeckel formuloval svou teorii takto: "Ontogeneze rekapituluje fylogenezi". Ontogeneze představuje kroky, které organismus učiní ve svém vývoji před narozením, počínaje jednou buňkou a konče mládětem. Fylogeneze jsou kroky, které druh učiní ve svém vývoji, počínaje velmi jednoduchým organismem a vývojem v současný organismus. "Rekapituluje" je synonymum pro "odráží" a znamená, že ontogeneze organismu je podobná fylogenezi jeho druhu.

Haeckel si například uvědomil, že než se člověk narodí, má na krku štěrbiny. Tyto štěrbiny vypadají jako žábry u dospělých ryb. Haeckel to chápal tak, že nějakou dobu předtím, než se náš druh stal člověkem, jsme byli podobní rybám. Tento názor podporují fosilní nálezy a další důkazy. Jak se nenarozený člověk blíží ke svému narození, vyvíjí se mu ocas. Některé lidské děti se dokonce rodí s ocasem. Haeckel dospěl k závěru, opět správnému, že v určité době v nedávné evoluční minulosti lidstva (poté, co jsme prošli rybím stadiem) měl druh, který se stal člověkem, ocas.

Ne všechny Haeckelovy důkazy a závěry však byly tak dobré. Haeckel vytvořil několik kreseb embryí, které často příliš zdůrazňovaly podobnosti mezi embryi příbuzných druhů. Tyto kresby se dostaly do mnoha učebnic biologie a do obecného povědomí, přestože byly chybné. Haeckel navíc tyto "důkazy" použil k závěru, že běloši jsou evolučně nadřazeni lidem jiných ras. Nejenže je to rasistický názor, ale dnes víme, že není pravdivý.

Romanesova kopie kontroverzních kreseb embryí Ernsta Haeckela z roku 1892 (tato verze obrázku bývá Haeckelovi často nesprávně připisována).

Odmítnutí

Dnes se vědci domnívají, že Haeckel to přehnal. Například "žábry" vyvíjejícího se člověka nefungují (ačkoli Haekel nikdy netvrdil, že ano). Kromě toho se při lepších pozorováních zjistilo, že vyvíjející se děti nevypadají přesně tak, jak je Haeckel nakreslil. Možná to, co viděl, přeháněl, aby lépe podpořil svůj názor. Haekelova diskuse se také týkala výhradně morfologie: nezabýval se evolucí a vývojem chování zvířat.

To však neznamená, že by tato teorie nedávala smysl. Je pravda, že naše ontogeneze napovídá o naší fylogenezi. Tento vztah však není zdaleka tak přímý, jak tvrdil Haeckel. Ve skutečnosti Haekelova přehnaně emfatická tvrzení vedla v pravý čas k přehnaně emfatickému odmítnutí.

Moderní pozorování

Dnes se vědci shodují, že některé části Haeckelovy teorie stále dávají smysl. Například:

• Vyvíjející se organismy různých druhů vypadají před narozením podobně.
• Tato podobnost trvá déle u druhů, které se od sebe oddělily poměrně nedávno.
• Před narozením mohou mít vyvíjející se organismy vlastnosti, které při narození nemají, ale které měly organismy, z nichž se vyvinuly, když byly dospělé.