Papež Viktor (189–198 n. l.) I. byl čtrnáctým papežem, jehož oficiální titul zní římský biskup katolické církve. Pocházel z Afriky a je obvykle označován za prvního afrického papeže; přesné místo jeho narození není zcela jisté, historické zprávy jsou skoupé a vycházejí především z děl církevních historiků jako Eusebios z Kaisareie.
Situace v církvi a zvolení
Viktor I. nastoupil na obdobně náročné místo v době, kdy se křesťanská komunita v Římě potýkala s vnitřními rozdíly víry a praxe. Jeho pontifikát se datuje do přelomu 2. století n. l. a byl poznamenán snahou o upevnění jednoty církevních zvyků a autority římského stolce.
Velikonoční spor (kvartodecimanství)
Nejvýraznějším sporem jeho pontifikátu byl tzv. velikonoční spor (kvartodecimanství). Tradičně šlo o rozpor mezi těmi, kdo slavili Velikonoce podle židovského kalendáře na 14. nisanu bez ohledu na den v týdnu, a těmi, kdo trvali na oslavě v neděli (den vzkříšení). Viktor inicioval jednání mezi církevními představiteli z Říma a Galie (Francie) a z oblastí v Mezopotámii a jejím okolí s cílem sjednotit praxi slavení.
Viktor prosazoval, aby se Velikonoce slavily v neděli, a proti církvím v Malé Asii, které setrvávaly u slavnosti 14. nisanu, nejprve přistoupil k vyloučení z eucharistické společenství (exkomunikaci). Po protestech a zásahu významných biskupů té doby, zejména Irenaea z Lyonu, se však situace uklidnila a kontakt byl obnoven. Tento konflikt měl dlouhodobý dopad na vývoj církevní jednoty a liturgické praxe v západní a východní části církve.
Vztahy s mocí a jiné zásluhy
Podle starších pramenů, zejména Eusebia, Viktor také zasáhl do osudu křesťanů odsouzených k těžkým trestům. Na základě žádosti, kterou prý předložil prostřednictvím císařovy milenky, dosáhl propuštění některých křesťanů odsouzených do sardinských dolů. Taková zprostředkování ukazují, že římský biskup již v této době mohl mít určitou politickou váhu a kontakty na dvůr.
Některé prameny připisují Viktorovi také výraznější užití latiny v liturgii římské církve místo dosavadní řečtiny, což by odpovídalo postupnému procesu latinizace západní církve. Tyto údaje ale nejsou ve všech detailech potvrzeny a jsou diskutovány historií.
Smrt a odkaz
Viktor I. zemřel kolem roku 198 n. l. Jeho pontifikát je považován za významný především kvůli snaze sjednotit církevní praxi a zdůraznit autoritu římského stolce. Konflikt o datum Velikonoc ukázal napětí mezi místními tradicemi a snahou o jednotnou praxi v celé církvi, což byl problém, který řešily následující generace biskupů.
Jeho svátek se slaví 28. července.