Jevy lze pozorovat v atmosféře a Auroře.
Definice a původ jména
Aurora je v římské mytologii bohyně svítání; její jméno je také latinský výraz pro svítání. V římském panteonu je Aurora považována za ekvivalent řecké bohyně Eos. V řecké tradici je Eos popisována jako bohyně úsvitu.
Srovnání s jinými bohy
Aurora se vynikajícím způsobem srovnává s Eosem v řecké mytologii; obdobné postavy svítání existují i v jiných kulturách (např. Ušá v hinduistickém okruhu).
Rodina a atributy
- Sourozenci: podle mýtů má Aurora bratra a sestru — jsou ztotožňováni se sluncem a měsícem.
- Manželé a potomci: mýty zmiňují, že měla více milenců; mezi její potomky se objevují čtyři synové představující světové směry (sever, východ, jih, západ).
- Role: každé ráno Aurora přichází oznamovat svítání a symbolizuje přechod noci v den.
Mýtus o Tithónovi
Jedním z nejslavnějších příběhů spojených s Aurorou je milostný vztah s Tithónem. Aurora požádala o pomoc boha Dia — žádala pro Tithóna dar nesmrtelnosti, avšak zapomněla nebo nezmínila věčné mládí. Výsledkem bylo, že Tithón žil věčně, ale dál stárnul, což je v mýtu využito jako morální varování o neúplných přáních a důsledcích nesmrtelnosti bez mládí.
Kulturní ohlas v literatuře
Aurora se objevuje v evropské literatuře i poezii jako personifikace úsvitu. Mezi příklady patří odkazy v dílech Williama Shakespeara: Shakespearově hře Romeo a Julie (scéna i.i), kde postavy hovoří o brzkém úsvitu a o její symbolice.
V 19. století napsal Alfred Tennyson báseň „Tithonus“, v níž se Aurora zmiňuje jako probouzející a stárnoucí síla; báseň zkoumá téma času, proměny a ztráty.
Astronomické pojmenování
Po Aurorě byla pojmenována planetka 94 Aurora, což dokládá, jak mocný a dlouhodobý je její kulturní a symbolický vliv.
