No Prayer for the Dying je osmé studiové album britské heavymetalové skupiny Iron Maiden, vydané 1. října 1990. Po hudební stránce znamenalo návrat k ostřejšímu, surovějšímu zvuku s menším důrazem na klávesy a syntetické vrstvy, které byly více přítomny na předchozích albech.

Vznik a nahrávání

Album bylo nahráno po odchodu kytaristy Adriana Smithe; jeho místo v kapele zaujal Janick Gers, který do sestavy přinesl nový energický styl hry. Producentem byl dlouholetý spolupracovník skupiny Martin Birch. Skupina se při skládání a nahrávání snažila o více přímočarý přístup, kratší a „rockovější“ skladby a surovější koncertní zvuk.

Singly a kontroverze

Největší komerční úspěch z alba zaznamenala píseň "Bring Your Daughter...to the Slaughter", která se stala v době vydání v Anglii nejpopulárnějším singlem a dosáhla na přední pozice singlových žebříčků. Skladba vyvolala také kontroverze a na některých stanicích čelila cenzuře či zákazu vysílání kvůli textu; přes to se stala hitem. Mezi další singly patřily například "Tailgunner" a "Holy Smoke".

Praktické informace a certifikace

Album se prodávalo dobře v Evropě i jinde ve světě a v některých zemích dosáhlo vysokých umístění v hitparádách. V USA získalo zlatou certifikaci u RIAA.

Přijetí a kritika

Recenze alba byly smíšené. Někteří recenzenti ocenili návrat k jednoduššímu a energičtějšímu zvuku a výkon kapely naživo, jiní však vytýkali slabší skladatelskou vyrovnanost a to, že album „jako celek nevyhovuje“ v porovnání s nejsilnějšími skladbami v katalogu Iron Maiden. Fanouškovská odezva byla rovněž smíšená – někteří vítali změnu směru, jiní postrádali rozmanitost a epické kompozice starších alb.

Sestava a produkce

  • Bruce Dickinson – zpěv
  • Steve Harris – baskytara, hlavní skladatel
  • Dave Murray – kytara
  • Janick Gers – kytara (poprvé na studiovém albu Iron Maiden)
  • Nicko McBrain – bicí
  • Producent: Martin Birch

Turné a odkaz

Album podpořilo živé turné, během kterého kapela představila nové skladby v energickém, více „back-to-basics“ koncertním pojetí. I když No Prayer for the Dying nepatří mezi nejslavnější či nejvíce oslavovaná díla Iron Maiden, obsahuje několik písní, které se trvale objevují v diskusi fanoušků a které dokumentují přechodné období v historii kapely na začátku 90. let.