Můj soused Totoro (となりのトトロ, Tonari no Totoro) je animovaný film z roku 1988, který napsal a režíroval Hayao Miyazaki a jehož produkci zajišťovalo Studio Ghibli. Film měl premiéru v Japonsku v dubnu 1988 jako součást dvojitých promítání s filmem Grave of the Fireflies a rychle se stal jedním z nejznámějších děl studia. Na britských DVD boxech je název uváděn také jako Můj soused Totoro. V roce 1988 snímek získal cenu Animage Anime Grand Prix. Ve Spojených státech byl film původně vydán ve formátu VHS pod názvem My Friend Totoro.
Děj
Příběh sleduje dvě malé sestry, starší Satsuki a mladší Mei, které se se svým otcem přestěhují do venkovského domu poblíž nemocnice, kde leží jejich matka. Dívky objevují kouzla okolní přírody a setkávají se s lesními duchy — nejznámějším z nich je obrovský a přátelský stvoření zvané Totoro. Film kombinuje každodenní rodinné situace s magickými událostmi (např. vzhled Kočičího autobusu) a klade důraz na dětské vnímání světa, fantazii a vztah k přírodě.
Dabing a vydání
V roce 1993 vytvořila společnost Troma Films pod hlavičkou 50th St. Films anglický dabing filmu, na kterém se podílel Jerry Beck. Tuto verzi na VHS a DVD vydala společnost Fox Video. Práva společnosti Troma a Fox na tuto verzi vypršela v roce 2004. Film byl později znovu vydán společností Disney 7. března 2006; toto vydání obsahovalo nové dabingové obsazení a je první verzí ve Spojených státech, která obsahuje jak anglickou, tak i původní japonskou zvukovou stopu (společnost Fox neměla práva na japonskou stopu pro svou verzi). Kromě anglických dabingů existuje samozřejmě originální japonské znění s původní hudbou a dialogy. Film vyšel na různých formátech a v řadě zrestaurovaných vydání, která často obsahují bonusové materiály o vzniku filmu a práci Studia Ghibli.
Témata, hudba a přijetí
Tonari no Totoro je oceňován pro svou jemnou, nenásilnou atmosféru, realistické vykreslení rodinného života a citlivý přístup k tématům dětství, ztráty a naděje. Režisér Hayao Miyazaki čerpal inspiraci z venkovského prostředí a svého zájmu o přírodu a tradice japonského lidového náboženství (šintoismu), což se promítlo do přítomnosti duchů a respektu k okolní krajině.
Hudbu k filmu složil Joe Hisaishi, jehož melodie výrazně přispívají k emocionálnímu ladění snímku a dodávají mu písničkový, nezapomenutelný charakter. Kritika i diváci film přijali velmi kladně; Totoro se stal symbolem Studio Ghibli a jedním z nejrozpoznatelnějších postav japonské animace.
Dědictví a vliv
Postava Totora se stala populárním kulturním fenoménem: objevuje se na obrovském množství suvenýrů, plyšových hraček a dalších předmětů, je spojována s Ghibli muzeem v Mitaka a funguje částečně jako maskot studia. Film ovlivnil mnoho tvůrců animace po celém světě a je často zmiňován jako klíčové dílo, které přibližuje japonskou animaci mezinárodnímu publiku.
Celkově je Tonari no Totoro (Můj soused Totoro) považován za klasiku animovaného filmu — dílo, které oslovuje diváky všech věkových skupin a které dlouhodobě upevnilo reputaci Hayaa Miyazakiho a Studia Ghibli jako tvůrců výjimečných animovaných příběhů.
