Mudžaddid (arabsky مجدد) je v islámu označení pro reformátora nebo obnovitele náboženství. Taková osoba (nebo skupina osob) má podle tradice za úkol odstranit omyly, zvyky a cizorodé prvky, které se mezi muslimy usadily, a znovu vyzdvihnout základní náboženské pravdy vyplývající z Koránu a Sunně. Podle lidové muslimské tradice se mudžaddid objevuje na přelomu každého sta let islámského kalendáře, aby oživila islám, očistila jej od cizorodých prvků a vrátila mu jeho původní čistotu. V běžném pojetí se mudžaddid často považuje za jednoho z nejvýznamnějších muslimů daného století.
Historické a právní východiska
Pojem vychází především z hadísu Proroka Mohameda, který se stal zdrojem náboženské naděje na pravidelné oživení náboženství. Termín tajdid (obnova, oživení) a od něj odvozené označení mujaddid se v muslimské tradici uplatňuje při popisu těchto obnovitelských činností. Hadís je zaznamenán v sbírce Abú Dáwúda, jedné ze šesti autoritativních sunnitských sbírek výroků Proroka. V tomto hadísu Prorok říká:
"Alláh vzbudí pro tuto komunitu na konci každých sta let toho, kdo pro ni obnoví její náboženství."
Rozdílné výklady a kritéria
Mezi muslimskými učenci a vědci existuje ikhtilāf (neshoda) ohledně podoby a počtu mudžaddidů. Někteří, například učenci jako Al-Dhahábí nebo Ibn Hadžar al-Asqalání, připouštějí, že mudžaddid nemusí být pouze jedna osoba — může jich být více a jejich role se může rozdělit mezi učence, reformátory, zbožné vládce či vojenské vůdce. Dále se liší názory na to, jak přesně má mudžaddid působit a jaké znaky jeho působení potvrzují.
Mezi běžně uváděná kritéria mudžaddida patří zejména:
- hluboké porozumění Koránu a hadísu,
- morální integrita a osobní pobožnost,
- schopnost napravit náboženské praxe a odstranit předsudky a inovace (bidʿa),
- vliv na širší muslimskou komunitu (umma) a schopnost sjednocovat,
- bezúhonnost a uznání současníků nebo pozdějších generací.
Příklady a sporné případy
V dějinách islámu bývají za mudžaddidy označováni různí učenci a osobnosti podle regionálních tradic a hodnocení jejich přínosu. Mezi často zmiňované příklady (v různých tradicích a s rozdílnými názory historiků) patří například některé reformní osobnosti, významní teologové nebo vládci, kteří podpořili náboženské oživení. Je však důležité zdůraznit, že titul mudžaddid není formální úřad ani univerzálně přiznaná hodnost — často se jedná o retrospektivní ocenění udělené po generacích.
Rozdíl mezi sunnitským a ší'itským pojetím
Pojem mudžaddid je silně ukotven především v sunnitské tradici, která na základě výše citovaného hadísu očekává periodické obnovení náboženství. V ší'itském prostředí se obnova náboženství pojímá jinak — tradičně je kladen větší důraz na vedení a průvodcovství Imámů a na jejich roli v interpretaci a zachování náboženské pravdy. Z toho plyne, že ekvivalenty sunnitského mudžaddida se v ší'itském kontextu objevují v odlišných formách a v jiných historických souvislostech.
Závěrečné poznámky
Mudžaddid tak představuje důležitý koncept v rámci muslimského myšlení o obnově a reformě: kombinuje náboženskou naději, historické zkušenosti a vědecké spory. Ačkoli je jeho existence a pravidelnost někdy předmětem diskuse (zejména s ohledem na autentickou interpretaci hadísu a na to, kdo a co přesně obnovuje), pojem slouží jako užitečný rámec pro chápání snah o vnitřní reformu komunitní praxe a náboženského učení.
