Zkouška ministerstev
Proces s ministry (oficiálně Spojené státy americké vs. Ernst von Weizsäcker a další) byl jedenáctým z dvanácti procesů s válečnými zločinci, které americké úřady vedly po skončení druhé světové války v Norimberku ve své okupační zóně v Německu.
Neshody mezi spojenci způsobily, že Mezinárodní vojenský tribunál (IMT) uspořádal pouze jeden proces. Ostatní procesy pořádali Spojenci ve svých okupačních zónách. Američané uspořádali dvanáct procesů ve stejných místnostech Justičního paláce jako IMT. Těchto dvanáct procesů je známo jako "následné norimberské procesy" nebo formálněji jako "procesy s válečnými zločinci před norimberskými vojenskými tribunály" (NMT).
Tento případ je také známý jako proces na Wilhelmstrasse, protože německé ministerstvo zahraničí sídlilo na Wilhelmstrasse v Berlíně. Obžalovanými v tomto případu byli úředníci různých říšských ministerstev, kteří čelili různým obviněním za svou práci v nacistickém Německu a odpovědnost za četná zvěrstva spáchaná v Německu i v okupovaných zemích během války.
Soudci v tomto případu, který projednával Vojenský tribunál IV, byli William C. Christianson (předsedající soudce) z Minnesoty, Robert F. Maguire z Oregonu a Leon W. Powers z Iowy. Vedoucím obhájcem obžaloby byl Telford Taylor, hlavním žalobcem Robert Kempner. Obžaloba byla podána 15. listopadu 1947; slyšení trvalo od 6. ledna 1948 do 18. listopadu téhož roku a poté soudcům trvalo celých pět měsíců, než sestavili 833stránkový rozsudek, který přednesli 11. dubna 1949. Rozsudky byly vyneseny 13. dubna 1949. Ze všech dvanácti soudních procesů trval tento nejdéle a skončil jako poslední. Z 21 obžalovaných byli dva zproštěni viny, ostatní byli uznáni vinnými alespoň v jednom bodě obžaloby a dostali tresty odnětí svobody v rozmezí od tří let včetně výkonu trestu až po 25 let odnětí svobody.
Telford Taylor u následných soudních procesů
Žalovaní
| Název | Foto | Funkce | Věta |
| Ernst von Weizsäcker |
| Stálý státní tajemník na ministerstvu zahraničí (Auswärtiges Amt) pod Ribbentropem do roku 1943, poté velvyslanec u Svatého stolce; SS-Brigadeführer. | 7 let odnětí svobody; 12. prosince 1949 trest snížen na 5 let, propuštěn v říjnu 1950. |
| Gustav Adolf Steengracht von Moyland |
| nástupce von Weizsäckera ve funkci státního tajemníka na ministerstvu zahraničí (do roku 1945). | 7 let odnětí svobody; 12. prosince 1949 zkráceno na 5 let, propuštěn 1950. |
| Wilhelm Keppler |
| státní tajemník; Hitlerův poradce pro hospodářství | 10 let odnětí svobody; propuštěn 1951 |
| Ernst Wilhelm Bohle |
| NS-Gauleiter, státní tajemník na ministerstvu zahraničí; vedoucí zahraniční organizace NSDAP. | 5 let odnětí svobody |
| Ernst Wörmann | tajemník na ministerstvu zahraničních věcí; vedoucí politického oddělení. | 7 let odnětí svobody; 12. prosince 1949 trest snížen na 5 let; propuštěn 1951 | |
| Karl Ritter | Spojení mezi ministerstvem zahraničí a vrchním velením německých ozbrojených sil. | 4 roky odnětí svobody včetně již vykonaného trestu; propuštěn po vynesení rozsudku. | |
| Otto von Erdmannsdorff | Tajemník na ministerstvu zahraničí; zástupce Wörmanna. | zproštěn viny | |
| Edmund Veesenmayer |
| Zplnomocněný zástupce v Maďarsku | 20 let odnětí svobody; v roce 1951 byl trest snížen na 10 let a téhož roku propuštěn. |
| Hans Heinrich Lammers |
| Vedoucí říšského kancléřství | 20 let odnětí svobody; v lednu 1951 trest snížen na 10 let a propuštěn 16. prosince 1951. |
| Wilhelm Stuckart | Státní tajemník na ministerstvu vnitra | Již odsloužená doba (3 roky a 10 měsíců)1 | |
| Richard Walther Darré |
| Ministr pro výživu a zemědělství | 7 let odnětí svobody; propuštěn 1950 |
| Otto Meissner |
| Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky | zproštěn viny |
| Otto Dietrich |
| říšský vedoucí NSDAP a státní tajemník na Propagandaministeriu | 7 let odnětí svobody včetně již vykonaného trestu; propuštěn v roce 1950. |
| Gottlob Berger |
| Vedoucí SS-Hauptamt, SS-Obergruppenführer | 25 let odnětí svobody; v roce 1951 trest snížen na 10 let; téhož roku propuštěn. |
| Walter Schellenberg |
| Druhý velitel gestapa, šéf SD a Abwehru a nástupce Wilhelma Canarise v čele kombinované tajné služby; SS-Brigadeführer. | 6 let odnětí svobody včetně již vykonaného trestu |
| Lutz Graf Schwerin von Krosigk |
| Ministr financí | 10 let odnětí svobody; propuštěn v roce 1951 |
| Emil Johann Puhl | Viceprezident Říšské banky | 5 let odnětí svobody včetně již vykonaného trestu | |
| Karl Rasche |
| Ředitel Dresdner Bank | 7 let odnětí svobody včetně již vykonaného trestu |
| Paul Körner | Státní tajemník, Göringův zástupce. | 15 let odnětí svobody; v roce 1951 trest snížen na 10 let; téhož roku propuštěn. | |
| Paul Pleiger | Vedoucí Hermann-Göring-Werke (zkonfiskované ocelárny zaměstnávající otrocké dělníky) | 15 let odnětí svobody; v roce 1951 trest snížen na 10 let; téhož roku propuštěn. | |
| Hans Kehrl |
| tajemník na ministerstvu zbrojení; vedoucí plánovacího úřadu | 15 let odnětí svobody; propuštěn v roce 1951 |
^1 Stuckart byl v roce 1950 znovu postaven před denacifikační soud a odsouzen jako Mitläufer (stoupenec) k pokutě 50 000 marek.
Herbert Ernst Backe, bývalý ministr zemědělství, který měl být rovněž souzen, spáchal 6. dubna 1947 ve vazbě sebevraždu a čekal na soudní proces.
Otázky a odpovědi
Otázka: Jak se jmenoval soudní proces?
A: Proces s ministry, oficiálně The United States of America vs. Ernst von Weizsäcker, et al.
Otázka: Kdo byli soudci v tomto případu?
Odpověď: Soudci v tomto případu byli William C. Christianson (předsedající soudce) z Minnesoty, Robert F. Maguire z Oregonu a Leon W. Powers z Iowy.
Otázka: Kdo byl vedoucím obhájcem obžaloby?
Odpověď: Vedoucím obhájcem obžaloby byl Telford Taylor; hlavním žalobcem byl Robert Kempner.
Otázka: Kdy začalo a skončilo slyšení?
Odpověď: Slyšení začala 6. ledna 1948 a skončila 18. listopadu 1948.
Otázka: Jak dlouho trvalo sestavení rozsudku?
Odpověď: Vypracování rozsudku o 833 stranách, který byl předložen 11. dubna 1949, trvalo pět měsíců.
Otázka: Kdy byly vyneseny rozsudky?
Odpověď: Rozsudky byly vyneseny 13. dubna 1949.
Otázka: Kolik obžalovaných bylo obžalováno a co se s nimi stalo?
Odpověď: Obžalováno bylo 21 obžalovaných; dva byli zproštěni viny, zatímco ostatní, kteří byli uznáni vinnými alespoň v jednom bodě obžaloby, dostali tresty odnětí svobody v rozmezí od tří let včetně výkonu trestu až po 25 let odnětí svobody.
