Michelsonův–Morleyův experiment

Země se kolem Slunce pohybuje velmi rychle (více než 100 000 km za hodinu). Pokud by éter existoval, Země pohybující se skrze něj by způsobovala "vítr" stejným způsobem, jako se zdá, že existuje vítr mimo jedoucí auto. Člověku v autě by se vzduch vně auta jevil jako pohybující se látka. Stejně tak by se měl éter jevit jako pohybující se látka věcem na Zemi.

Interferometr byl navržen k měření rychlosti a směru "éterového větru" pomocí měření rozdílu rychlostí světla, které se pohybuje různými směry. Tento rozdíl měřil tak, že paprsek světla svítil do zrcadla, které bylo jen částečně potaženo stříbrem. Část paprsku se odrážela jedním směrem a zbytek šel opačným směrem. Tyto dvě části se pak odrazily zpět do místa, kde se rozdělily, a znovu se spojily. Při pohledu na interferenční obrazce v rekombinovaném paprsku světla by bylo možné pozorovat případné změny rychlosti způsobené éterovým větrem.

Zjistili, že v měřeních ve skutečnosti nebyl žádný podstatný rozdíl. To bylo pro tehdejší vědeckou komunitu záhadou a vedlo k vytvoření různých nových teorií, které měly výsledek vysvětlit. Nejdůležitější z nich byl Lorentzův faktor, který se používá ve speciální teorii relativity Alberta Einsteina.