Luria-Delbrückův experiment
Luriův-Delbrückův experiment z roku 1943, nazývaný také "Fluktuační test", si klade otázku: Jsou mutace nezávislé na přírodním výběru? Nebo jsou řízeny výběrem?
Max Delbrück a Salvador Luria ukázali, že v bakteriích dochází k mutacím DNA náhodně. To znamená, že k nim dochází kdykoli a nejsou reakcí na selekci.
Darwinova teorie přírodního výběru působícího na náhodné mutace se tedy vztahuje jak na bakterie, tak na složitější organismy.
Delbrück a Luria získali v roce 1969 Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu částečně za tuto práci.
Dvě možnosti testované Luria-Delbrückovým experimentem. (A) Pokud jsou mutace indukovány médiem, očekává se, že se na každé destičce objeví přibližně stejný počet mutantů. (B) Pokud mutace vznikají spontánně během dělení buněk před nanesením, bude na každé destičce velmi variabilní počet mutantů.
Experiment
Luria a Delbrück ve svém experimentu pěstovali bakterie ve zkumavkách. Po určité době růstu vložili stejné objemy těchto oddělených kultur na agar obsahující fág (virus). Pokud by rezistence k viru nebyla způsobena náhodnými mutacemi genů, pak by každá destička měla obsahovat přibližně stejný počet rezistentních kolonií. To však Delbrück a Luria nezjistili. Místo toho se počet rezistentních kolonií na každé destičce drasticky lišil.
Luria a Delbrück navrhli, že tyto výsledky lze vysvětlit výskytem konstantní míry náhodných mutací v každé generaci bakterií rostoucích v počátečních kultivačních zkumavkách.
