Vačice Leadbeaterova (Gymnobelideus leadbeateri) je ohrožený druh australské vačice, endemický pro centrální vrchoviny státu Victoria. Je to malý noční vačnatec, který žije v rodinných skupinách a přes den se skrývá v dutinách stromů. Pro svůj život potřebuje celoroční přísun potravy a stromy s přirozenými dutinami nebo umělými budkami, kde se může přes den uchýlit.
Vačice obývá především smíšené, vlhké sklerofilní lesy bohaté na podrost a akácie, často v porostech eukalyptů, zejména v porostech horského a montánního typu. Dříve se považovala za vyhynulou, ale byla znovuobjevena a dnes přežívá jen na malých, roztříštěných plochách starých a smíšených horských jasanových lesů v centrální oblasti Victorii, severovýchodně od Melbourne, v okolí měst jako Marysville, Narbethong a Healesville.
Tyto lesy tvoří převážně eukalypty, které vylučují pryskyřičné páry a jsou snadno vznětlivé. Asi polovina klíčové oblasti byla zničena při katastrofálním požáru buše na Černou sobotu v roce 2009, kdy shořely rozsáhlé plochy lesa v okolí zmíněných měst. Požáry spolu s těžbou a fragmentací lesa zásadně omezily dostupnost starých stromů s dutinami, které vznikají po desítkách až stovkách let a jsou pro vačice nezbytné.
Vačice se po večerech pohybuje v korunách stromů a na hustém podrostu, kde se živí hlavně hmyzem, larvami a výměšky drobných šťavelovitých brouků (lerpy), někdy i mízou a pryskyřicí. Sociální chování zahrnuje sdílení hnízd (dutin) a vzájemnou péči o mláďata. Reprodukční cyklus závisí na potravních a klimatických podmínkách; samice rodí mláďata, která jsou na rodičovské péči závislá několik týdnů až měsíců.
Hlavními hrozbami jsou ztráta a rozdrobení přirozeného biotopu (zejména kácení starých porostů), katastrofické požáry, změna klimatu, predace nepůvodními druhy (kočky, lišky) a nedostatek dutin vhodných k hnízdění. Fragmentace populace ztěžuje genetickou výměnu mezi izolovanými skupinami, což snižuje odolnost druhu vůči dalším stresům.
Ochranná opatření zahrnují vymezení a posílení ochrany zbývajících starých lesních porostů, omezení těžby v klíčových oblastech, instalaci umělých budek (dutin) pro zajištění úkrytů, kontrolu invazních predátorů a projekty obnovy lesa a propojení koridorů. Existují i programy chovu v zajetí a translokací, kterých se účastní zoologické zahrady a záchranná zařízení, s cílem podpořit obnovu populací a dlouhodobě zajistit přežití druhu.
Pro úspěch ochrany je nezbytné dlouhodobé udržení a obnova starších porostů s dutinami, prevence rozsáhlých požárů v citlivých oblastech a koordinovaná práce vědců, správců lesů a místních komunit. Podpora veřejnosti, důsledné dodržování ochranných plánů a financování výzkumu a obnovy hrají klíčovou roli v záchraně tohoto ohroženého endemitu Victorie.