Dcera pluku

Role

• Marie, vivandière - koloraturní soprán
• Tonio, mladý Tyrolan - tenor
• Seržant Sulpice - baskytara
• Markýza z Birkenfeldu - kontraalt
• Hortensius, komorník - basa
• Corporal - baskytara
• Peasant - tenor
• Vévodkyně z Krakenthorpu - mluvená role
• Notář - mluvená role
• Francouzští vojáci, Tyroláci, služebnictvo vévodkyně

Příběh

1. dějství

Markýza z Berkenfeldu a její komorník Hortensius jsou na cestě do Rakouska. Cestu přeruší, protože se strhne potyčka. Markýza se dozvídá, že francouzská vojska ustoupila. Komentuje hrubé způsoby Francouzů ("Pour une femme de mon nom"). Seržant 21. pluku Sulpice všechny ujišťuje, že jeho muži obnoví klid a pořádek. Připojí se k němu Marie, "dcera" pluku. Je sirotek a vojáci ji adoptovali. Sulpice se jí vyptává na mladíka, s nímž byla viděna. Vysvětlí mu, že je to Tonio, Tyrolák, který jí kdysi zachránil život. Přicházejí vojáci 21. pluku se zajatcem. Je to Tonio. Hledal Marii. Ona zasáhne, aby ho zachránila. Připíjí si s novými přáteli a Marie zpívá plukovní píseň ("Chacun le sait"). Tonio dostává rozkaz, aby následoval vojáky. Uteče a vrátí se, aby Marii vyznal lásku. Sulpice je překvapí. Marie musí Toniovi přiznat, že si může vzít jen vojáka 21. pluku.

Markýza požádá Sulpice o doprovod na svůj zámek. Když Sulpice uslyší jméno Berkenfeld, vzpomene si na dopis, který našel u mladé Marie na bitevním poli. Markýza brzy přizná, že znala dívčina otce. Tvrdí, že Marie je dávno ztracená dcera její sestry. Dítě bylo zanecháno v péči markýzy, ale ztratilo se. Je šokována dívčinými drsnými způsoby. Rozhodne se vzít neteř na svůj zámek a dát jí řádnou výchovu. Tonio se přihlásil, aby se mohl oženit s Marií ("Ah, mes amis"). Marie však musí opustit jak svůj pluk, tak muže, kterého miluje ("Il faut partir").

2. dějství

Markýza domluvila sňatek mezi Marií a vévodou z Krakenthorpu. Na markýzině zámku se Sulpice zotavuje ze zranění. Má markýze pomáhat s jejími plány. Markýza dává Marii lekci zpěvu. Marie za Sulpicova povzbuzování prohodí fráze plukovní písně. Markýza ztrácí nervy (Trio: "Le jour naissait dans la bocage").

Marie zůstává sama. Myslí si, že peníze a postavení jsou bezvýznamné ("Par le rang et l'opulence"). V dálce slyší pochodovat vojáky. Je potěšena, když celý pluk vstoupí do místnosti. Vede je ke zpěvu vlastenecké písně ("Salut à la France"). Marie se znovu setkává s Toniou. Tonio požádá Marii o ruku. Markýzu nedojme mladíkovo prohlášení, že Marie je celý jeho život ("Pour me rapprocher de Marie"). Tvrdí, že její neteř je zasnoubená s jiným mužem. Propouští Tonia. Markýza a Sulpice zůstávají sami. Přiznává pravdu: Marie je její nemanželská dcera. Marie se dávno vzdala, protože se obávala společenské ostudy.

Hortensius oznamuje příjezd svatebčanů. Vede ji ženichova matka, vévodkyně z Krakenthorpu. Marie odmítá opustit svůj pokoj. Sulpice jí řekne, že markýza je její matka. Překvapená dívka řekne, že nemůže jít proti matčině vůli. Souhlasí s tím, že si vezme muže, kterého nemiluje. Právě se chystá podepsat svatební smlouvu, když dovnitř vtrhnou vojáci 21. pluku v čele s Toniou, aby zachránili svou "dceru". Hosté s hrůzou zjistí, že Marie byla kantýnská. Svůj názor změní, když jim řekne, že dluh, který má vůči vojákům, nemůže nikdy splatit. Markýza je natolik dojata dobrotou srdce své dcery, že jí dá svolení, aby se provdala za Tonia. Všichni se připojí k závěrečnému "Salut à la France".