Dcera pluku (francouzsky La fille du régiment) je komická opera o dvou dějstvích. Autory francouzského libreta jsou Jules-Henri Vernoy de Saint-Georges a Jean-François Bayard. Hudbu složil Gaetano Donizetti. Opera je proslulá tenorovou árií "Ah! mes amis, quel jour de fête!". Obsahuje devět vysokých cé. Opera byla poprvé uvedena 11. února 1840 v pařížské Opéra-Comique v Salle de la Bourse. V Metropolitní opeře byla uvedena v letech 1902/03. Roli Marie si oblíbila Jenny Lind.

Děj v kostce

Emocionálně poutavý a přitom veselý příběh se točí kolem mladé dívky Marie, kterou jako dítě našel a vychoval malý pěší pluk. Marie vyrůstá mezi vojáky, přiřadí si ji k pluku jako "dcera pluku" a všichni ji mají jako svou. Do příběhu vstupuje voják Tonio, do kterého se Marie zamiluje. Konflikt nastane, když se ukáže, že Marie je ve skutečnosti urozeného původu a její biologický příbuzný jí chce zajistit výhodné sňatkové spojení, které by ji oddělilo od pluku. Děj vyvrcholí humornými i dojemnými scénami, rozhodující jsou věrnost, láska a smysl pro čest. Opera obsahuje jak zpěv, tak mluvené repliky – je tedy typickým příkladem opéra comique.

Postavy (přehled)

  • Marie – mladá dívka vychovaná pluku (soprán)
  • Tonio – mladý voják, do kterého se Marie zamiluje (tenor)
  • Seržant Sulpice – veselý seržant, který pečuje o pluk (baryton/bas)
  • Strýc/rodinný příslušník – urozený příbuzný, který zpochybní Mariein život u pluku (bariton)
  • Chór vojáků a občanů – důležitá součást scény a komického efektu

Hudba a slavné árie

Donizettiova hudba kombinuje lehkost komické opery s belcantovými prvky. Marie má množství pěveckých pasáží vyžadujících technickou obratnost a výraznou barokní virtuozitu, zatímco tenorova árie "Ah! mes amis, quel jour de fête!" je proslulá náročnými vysokými tóny; v některých provedeních zazní až devět vysokých cé, což se stalo jedním z nejznámějších „show‑stopperů“ operního repertoáru. Kromě toho opera nabízí živé sbory, dueta a plejádu krátkých, chytlavých melodií, které snadno upoutají publikum.

Historie provedení a význam

Po premiéře v roce 1840 se La fille du régiment rychle prosadila v repertoáru evropských divadel díky své kombinaci humoru, dojemných momentů a vokálních výzev. Dílo přitahovalo přední pěvce své doby i pozdější generace; v jednotlivých období se měnily zvyklosti v interpretaci árie a v nastudování orchestrování či parlando pasáží. V 19. a 20. století se opera hrála v mnoha jazycích a často se jí upravovala podle možností interpretů.

Proč ji poslouchat dnes

  • Je to snadno přístupné a zábavné dílo, vhodné i pro diváky, kteří s operou teprve začínají.
  • Obsahuje náročné pěvecké momenty, které jsou atraktivní pro sólisty i publikum.
  • Balancuje komiku a citlivé lidské situace – nabízí jak smích, tak dojemné momenty.

Tip pro posluchače a divadelníky: Při výběru nahrávky nebo inscenace si všímejte, zda interpretace zachovává původní francouzský text a mluvené dialogy – to výrazně ovlivňuje rytmus a komický efekt celého díla.