L118 Lehké dělo

Historie

Vývoj

Od roku 1961 až do 70. let používala britská armáda jako lehkou houfnici 105 mm Pack Howitzer L5. Tato houfnice byla hojně využívána. Poprvé byla zkonstruována v Itálii pro Alpini. Byla dostatečně lehká, aby ji mohly zvedat vrtulníky Westland Wessex nebo táhnout Land Rovery. Nemohla však střílet příliš daleko (měla malý dostřel), měla špatný zaměřovač a nebyla příliš oblíbená.

V roce 1965 požádala britská armáda o novou houfnici ráže 105 mm, protože houfnici "chyběl dostřel a smrtící účinek" (měla krátký dostřel a nebyla příliš smrtící).

Nová zbraň byla brzy nazvána "Light Gun". Zkonstruovala ji vládní společnost Royal Armament Research and Development Establishment (RARDE). Prototypy byly testovány v roce 1968. Bylo však zjištěno, že je zapotřebí větší hmotnosti, aby zbraň byla tak robustní a silná, jak bylo zapotřebí. Z tohoto důvodu bylo několik děl přepracováno.

První zbraně vyrobila Royal Ordnance Factory, ROF Nottingham. Ta byla nyní začleněna do společnosti BAE Systems Land and Armaments.

V britských službách

Model L118 byl poprvé použit britskou armádou v roce 1976. Nová zbraň byla těžší než houfnice Pack. Ve stejné době se však začaly používat i nové, lepší vrtulníky, jako Puma a Westland Sea King, které mohly L118 nést.

Od konce 90. let používá britská armáda jako vozidla pro přepravu zbraní čtyřkolky Pinzgauer. V arktické službě (a na některých dalších místech) se L118 pohybuje pomocí Hägglunds Bv 206. Pokud se pohybuje po sněhu, má na sobě nasazené lyže.

V roce 1982 byl letoun L118 hojně využíván během války o Falklandy. Na Falklandy bylo přesunuto 30 děl. Od té doby britské síly používaly L118 na Balkáně, v Sierra Leone, Iráku a Afghánistánu.

 

Dne 30. listopadu 2001 se lehké dělo L118 stalo dělem One O'Clock Gun na Edinburském hradě. Ta střílí každý den v jednu hodinu kromě neděle, Velkého pátku a Štědrého dne.

 
Střelba z pistole v jednu hodinu  

Návrh

Lehká zbraň převzala mnoho prvků z 25librové zbraně QF. V porovnání s QD 25 pounder je však L118 lehká.

Model L118 je vybaven speciálním systémem nazvaným Automatic Pointing System. Ten umožňuje vybalení zbraně a její uvedení do provozu během 30 sekund.

Munice

L118 střílí municí ráže 105 mm Fd Mk 2. Má dva řádné náboje pro boj a jeden slepý pro ceremoniály apod.

Některé typy munice v britské službě jsou:

• L31 Vysoce explozivní (HE). Tento náboj je naplněn 2,5 kg RDX/TNT. Jeho dostřel je 17,2 km.
• Vyhazování kouřové základny L45. Jedná se o speciální náboj, který při dopadu na zem vytváří bílý kouř. Tento kouř zůstává po dobu 60 sekund.
• Cílová značka. Ty vytvářejí oranžový (L38) nebo červený (L37) mrak. Ty se mohou vytvořit ve vzduchu nebo při dopadu střely na zem. Používají se k označení místa, kde se nacházejí cíle, například pro letecké údery.
• L43 Osvětlení. Tento náboj je osvětlovací. Osvětluje oblast. Hoří po dobu 30 sekund.

Dýmovnice s bílým fosforem (WP) nebyla nikdy ve Velké Británii pro L118 použita.

Pro L118 se vyvíjí nová munice. Bude ještě ničivější a bude mít větší dostřel.

Změny designu

Na počátku 90. let měly všechny britské letouny L118 radar a jeho napájení.

Program, v jehož rámci se v roce 2007 začaly vylepšovat britské zbraně, se snažil zbraně odlehčit a zlepšit některé jejich vlastnosti. Aby zbraň vážila méně, byly některé ocelové části nahrazeny titanem.

 

Různé typy L118

L119

Model L119 má jinou hlaveň. Je o něco kratší. Střílí jinou municí, díky níž má zbraň dostřel 11 400 metrů (12 500 yardů). V britské službě se L119 používala pouze k výcviku. Poslední britské L119 byly vyřazeny v roce 2005.

M119A1

Model L119 byl více pozměněn a vyráběn v licenci pro armádu Spojených států.