L118 Lehké dělo

Vývoj

Od roku 1961 až do 70. let používala britská armáda jako lehkou houfnici 105 mm Pack Howitzer L5. Tato houfnice byla hojně využívána. Poprvé byla zkonstruována v Itálii pro Alpini. Byla dostatečně lehká, aby ji mohly zvedat vrtulníky Westland Wessex nebo táhnout Land Rovery. Nemohla však střílet příliš daleko (měla malý dostřel), měla špatný zaměřovač a nebyla příliš oblíbená.

V roce 1965 požádala britská armáda o novou houfnici ráže 105 mm, protože houfnici "chyběl dostřel a smrtící účinek" (měla krátký dostřel a nebyla příliš smrtící).

Nová zbraň byla brzy nazvána "Light Gun". Zkonstruovala ji vládní společnost Royal Armament Research and Development Establishment (RARDE). Prototypy byly testovány v roce 1968. Bylo však zjištěno, že je zapotřebí větší hmotnosti, aby zbraň byla tak robustní a silná, jak bylo zapotřebí. Z tohoto důvodu bylo několik děl přepracováno.

První zbraně vyrobila Royal Ordnance Factory, ROF Nottingham. Ta byla nyní začleněna do společnosti BAE Systems Land and Armaments.

V britských službách

Model L118 byl poprvé použit britskou armádou v roce 1976. Nová zbraň byla těžší než houfnice Pack. Ve stejné době se však začaly používat i nové, lepší vrtulníky, jako Puma a Westland Sea King, které mohly L118 nést.

Od konce 90. let používá britská armáda jako vozidla pro přepravu zbraní čtyřkolky Pinzgauer. V arktické službě (a na některých dalších místech) se L118 pohybuje pomocí Hägglunds Bv 206. Pokud se pohybuje po sněhu, má na sobě nasazené lyže.

V roce 1982 byl letoun L118 hojně využíván během války o Falklandy. Na Falklandy bylo přesunuto 30 děl. Od té doby britské síly používaly L118 na Balkáně, v Sierra Leone, Iráku a Afghánistánu.

Dne 30. listopadu 2001 se lehké dělo L118 stalo dělem One O'Clock Gun na Edinburském hradě. Ta střílí každý den v jednu hodinu kromě neděle, Velkého pátku a Štědrého dne.

Lehká zbraň převzala mnoho prvků z 25librové zbraně QF. V porovnání s QD 25 pounder je však L118 lehká.

Model L118 je vybaven speciálním systémem nazvaným Automatic Pointing System. Ten umožňuje vybalení zbraně a její uvedení do provozu během 30 sekund.

Munice

L118 střílí municí ráže 105 mm Fd Mk 2. Má dva řádné náboje pro boj a jeden slepý pro ceremoniály apod.

Některé typy munice v britské službě jsou:

• L31 Vysoce explozivní (HE). Tento náboj je naplněn 2,5 kg RDX/TNT. Jeho dostřel je 17,2 km.
• Vyhazování kouřové základny L45. Jedná se o speciální náboj, který při dopadu na zem vytváří bílý kouř. Tento kouř zůstává po dobu 60 sekund.
• Cílová značka. Ty vytvářejí oranžový (L38) nebo červený (L37) mrak. Ty se mohou vytvořit ve vzduchu nebo při dopadu střely na zem. Používají se k označení místa, kde se nacházejí cíle, například pro letecké údery.
• L43 Osvětlení. Tento náboj je osvětlovací. Osvětluje oblast. Hoří po dobu 30 sekund.

Dýmovnice s bílým fosforem (WP) nebyla nikdy ve Velké Británii pro L118 použita.

Pro L118 se vyvíjí nová munice. Bude ještě ničivější a bude mít větší dostřel.

Změny designu

Na počátku 90. let měly všechny britské letouny L118 radar a jeho napájení.

Program, v jehož rámci se v roce 2007 začaly vylepšovat britské zbraně, se snažil zbraně odlehčit a zlepšit některé jejich vlastnosti. Aby zbraň vážila méně, byly některé ocelové části nahrazeny titanem.

L119

Model L119 má jinou hlaveň. Je o něco kratší. Střílí jinou municí, díky níž má zbraň dostřel 11 400 metrů (12 500 yardů). V britské službě se L119 používala pouze k výcviku. Poslední britské L119 byly vyřazeny v roce 2005.

M119A1

Model L119 byl více pozměněn a vyráběn v licenci pro armádu Spojených států.