Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1918–1945): vznik a pád

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1918–1945): podrobná historie vzniku, vývoje a pádu mezi světovými válkami — od formování Jugoslávie po okupaci a zánik monarchie.

Na přelomu 20. století se politická situace na Balkáně rychle radikalizovala. V roce 1903 byli v Srbsku zavražděni král Alexandr Obrenović a královna; na trůn nastoupil Petr I. a v zemi se posílilo hnutí orientované na národní zájmy a rozšíření srbského vlivu (nacionalističtějším). Napětí s Rakousko-Uherskem vzrostlo zejména po anektování Bosny v roce 1908. Během balkánských válek (1912–1913) Srbsko rozšířilo své území na úkor Osmanské říše a získalo mimo jiné oblasti Kosova a Severní Makedonie. Mezi srbskými nacionalisty sílila představa o sjednocení slovanských obyvatel Balkánu (Balkán), k čemuž přispívaly i tajné skupiny útočící na představitele Rakousko‑Uherska. Jednou z klíčových událostí byla vražda rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda v Sarajevu (28. června 1914), jejímž pachatelem byl bosenský Srb Gavrilo Princip – událost, která spustila první světovou válku.

Vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1918)

Po porážce a rozpadu Rakousko‑Uherska v závěru první světové války vznikla v roce 1918 nová státní tvorba. Nejprve byla na územích bývalého Rakousko‑Uherska vyhlášena Samostatná státní správa Slovinců, Chorvatů a Srbů (říjen 1918). Dne 1. prosince 1918 byla na základě dohod spojena s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (včetně bývalého Království Srbů a Černohorců) a oficiálně tak vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Králem se stal Petr I. a mocní představitelé z Bělehradu sehráli v novém státě dominantní roli. Připojení Černé Hory proběhlo po rozhodnutí tzv. Podgoričké skupštiny a bylo domácí i mezinárodně sporné.

Vnitropolitické problémy v meziválečném období

Nový stát čelil od počátku existenčním problémům: různorodost jazyků, národností, ekonomických zájmů a politických tradic. Konflikt mezi centralistickým uspořádáním (hlavně prosazovaným Srbskem) a požadavky na autonomii nebo federalizaci (hlavně ze strany Chorvatů a Slovinců) vedl k opakovaným krizím. Větší centralizace byla završena Vidovdánskou ústavou z 28. června 1921, která vytvořila silný centrální stát.

V reakci na politickou nestabilitu provedl král Alexandr I. dne 6. ledna 1929 vojenský převrat, rozpustil parlament a zavedl osobní režim (tzv. šestiměsíční, později trvající diktaturu). Stejného roku byl oficiálně změněn název státu na Království Jugoslávie (v češtině jednoduchým slovem „Jugoslávie“ — srbochorvatsky „země jižních Slovanů“). V roce 1934 byl Alexandr I. zavražděn během návštěvy v Marseille; po jeho smrti se stal regentem princ Pavle a králom byl mladý Petr II.

Druhá světová válka a konec monarchie

V době narůstajícího tlaku Osy na Balkán Jugoslávie nakonec 6. dubna 1941 čelila útoku německých, italských, maďarských a bulharských vojsk. Po krátkém boji stát rychle padl a okupace vedla ke vzniku loutkových či kolaboračních režimů – nejznámější z nich byla Nezávislá státní tvorba Chorvatsko (NDH) řízená ustašovci. Královská vláda utekla do exilu do Londýna. Během války na území Jugoslávie vznikly dva hlavní protifašistické proudy: komunistické partyzánské hnutí vedené Josipem Brozem Titom a royalistické četnické hnutí vedené Dražou Mihailovićem; oba se mezi sebou i s okupanty střetávaly.

Komunistické vedení v čele s Titem svolalo odbojové shromáždění (AVNOJ); na jeho druhém zasedání v Jajce v listopadu 1943 byla vyhlášena Demokratická federativní Jugoslávie jako protistátní alternativa k exilové monarchii. Toto rozhodnutí přijali představitelé odboje bez souhlasu krále a zákonitě tak došlo ke střetu legitimity. Po osvobození a s podporou domácího odboje i spojenců byl postupně přesměrován mezinárodní politický vliv na komunistické vedení.

Formální konec monarchie přišel po skončení války: v roce 1945 se po vítězství povstaleckých sil a s referendem rozhodlo o zrušení království. Dne 29. listopadu 1945 byla vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie (později přejmenovaná), s komunistickým vedením pod Titem, a monarchie byla definitivně zrušena.

Dědictví a význam

• Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie) představovalo pokus o spojení mnoha národů a kultur v jednom státě, ale v mezích silné vnitřní nerovnováhy a nedostatku konsensu tento model dlouhodobě nefungoval.
• Meziválečné spory o státní uspořádání, hospodářské rozdíly a etnické napětí vytvořily prostředí, které usnadnilo vnitřní konflikty během druhé světové války.
• Vývoj ukázal limity centralizovaného řešení na území s hluboce zakořeněnou regionální různorodostí a připravil podhoubí pro poválečnou federativní podobu státu pod komunistickým vedením.

Tento stručný přehled zachycuje hlavní etapy vzniku, existence a pádu monarchistické Jugoslávie v letech 1918–1945. Pro podrobnější informace lze vyhledat jednotlivé události, osobnosti a rozhodnutí z tohoto období.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jak bylo známější Království Srbů, Chorvatů a Slovinců?

Otázka: Kdo nahradil srbského krále Alexandra I. v roce 1903?

Otázka: Co se Srbsku v tomto období podařilo?

Otázka: Co chtěli srbští nacionalisté vytvořit?

Otázka: Jak se zvýšilo napětí ve vztazích s Rakousko-Uherskem?

Otázka: Kdo zavraždil v červnu 1914 v Sarajevu v Bosně rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda?

Otázka: Jaká událost nakonec vedla k první světové válce?

Hledání podle dopisu