Helen Kellerová: život, dílo a odkaz hluchoslepé spisovatelky a aktivistky

Helen Kellerová — inspirativní život, dílo a odkaz hluchoslepé spisovatelky a aktivistky. Poznejte její boj, úspěchy a vliv na práva osob se zdravotním postižením.

Raný život a nemoc

Helen Kellerová se narodila v roce 1880 v Tuscumbii ve státě Alabama Arthuru H. Kellerovi a Kate Adams Kellerové. Když jí bylo devatenáct měsíců, onemocněla a v důsledku toho ztratila zrak i sluch. Lékaři tehdy příčinu přesně nevyšetřili a pojmenovali stav jako „překrvení žaludku a mozku“; moderní zdroje uvádějí jako možné příčiny buď spálu, nebo meningitidu, případně jiné infekční onemocnění. Pro Helen to znamenalo náhlou a zásadní změnu života: narušila se schopnost verbální a vizuální komunikace a dívka si postupně vymyslela několik domácích znaků, kterými se snažila dorozumívat s rodinou. Tyto značky byly jednoduché (tahání znamenalo „pojď“, tlačení „jdi“ apod.), ale často vedly k nedorozuměním a záchvatům vzteku, když okolí nerozumělo jejímu vyjadřování.

Příchod Annie Sullivanové a průlom v komunikaci

Když bylo Helen sedm let, rodina požádala o pomoc Perkinsův ústav pro nevidomé. Michael Anagnos, tehdejší ředitel ústavu, jim doporučil mladou učitelku Annie Sullivanovou. Annie, která sama trpěla částečným postižením zraku a podstoupila několik operací, přijela do Alabamy a v březnu 1887 začala u Kellerových žít a vyučovat Helen.

Annie zavedla systematickou metodu učení pomocí taktilní prstové abecedy (psaní písmen na dlaň) a dalších hmatových technik. Známý je moment, kdy Annie dala Helen ruce pod tekoucí vodu a současně jí na dlaň napsala písmena W–A–T–E–R. Helen se tehdy poprvé spojila se smyslem a slovem — pochopila, že sled dotyků odpovídá věci, kterou cítí. Tento průlom otevřel cestu k dalšímu učení slov a vět a položil základy jejího pozdějšího vzdělání.

Vzdělání a literární práce

Po úvodním výcviku poslala rodina Helen v roce 1890 do Perkinsova ústavu, kde pokračovala ve vzdělávání a nácviku řeči a komunikace. Později nastoupila do škol určených pro nevidomé a nakonec byla přijata na Radcliffe College (součást Harvardu) v Massachusetts. Studium na Radcliffe úspěšně dokončila a v roce 1904 získala bakalářský titul — byla první hluchoslepou osobou, která získala vysokoškolské vzdělání na tomto stupni.

Helen začala psát a přednášet. V roce 1903 vydala paměti Příběh mého života, které popisují její dětství, vztah s Annie Sullivanovou a proces učení. Kniha se stala základem pro pozdější divadelní zpracování a filmy — nejznámější film založený na jejím životě je adaptace s názvem The Miracle Worker, v češtině často uváděná jako Zázračná učitelka (film z roku 1962). Helen napsala také knihu věnovanou Annie s názvem Učitelka a celkově vydala více než tucet knih, stovky esejí a mnoho přednášek po celém světě.

Veřejné působení a aktivismus

Helen Kellerová byla výraznou osobností veřejného života — zasazovala se o práva lidí s postižením, o zlepšení péče o nevidomé a o širší sociální spravedlnost. Byla členkou a spolupracovnicí řady organizací, podílela se na založení organizace Helen Keller International (zaměřené na prevenci slepoty a boj proti podvýživě) a byla dlouhodobě spojena s organizací pro nevidomé. Aktivně podporovala ženské volební právo, práva pracujících a pacifistické hnutí. Byla také spojována se socialistickými myšlenkami a patřila mezi signatáře a podporovatele občanských svobod; historické prameny uvádějí její vazby na organizace bojující za lidská práva, včetně ACLU.

Společně s Annie procestovala desítky zemí (v některých pramenech se uvádí, že navštívily více než 39 zemí), kde přednášela o svých zkušenostech, vzdělávání nevidomých a o sociálních otázkách. Během jednoho ze svých pobytů v Japonsku se setkala s místními chovateli akit a podle některých zdrojů byla mezi prvními osobami, které tento japonský plemenný typ přivezly do Spojených států — tento údaj však v literatuře koluje v různých verzích.

Osobní život

Helen měla i citový život, který nebyl bez komplikací. Zamilovala se do svého sekretáře Petera Fagana; plány na sňatek však ztroskotaly na odporu její matky a na obavách rodiny o Heleninu schopnost samostatně se vdát v tehdejší společnosti. Tato událost je často zmiňována jako ukázka tehdejšího přístupu k postižení a omezení osobní svobody mnoha handicapovaných lidí.

Ocenění a odkaz

Kellerová obdržela během života řadu ocenění, čestných doktorátů a veřejného uznání. V roce 1964 jí byla udělena Prezidentská medaile svobody, jedno z nejvyšších civilních vyznamenání ve Spojených státech. Její práce výrazně přispěla k lepšímu pochopení možností vzdělávání lidí se ztrátou zraku a sluchu a ovlivnila rozvoj speciální pedagogiky a služeb pro osoby s postižením.

Dědictví Helen Kellerové přetrvává v knihách, organizacích, které spoluzakládala nebo podporovala, ve filmech a hrách inspirovaných jejím příběhem a především v posunu veřejného mínění směrem k větší inkluzi lidí s postižením.

Smrt

Helen Kellerová zemřela ve spánku 1. června 1968 ve svém domově Arcan Ridge v Connecticutu. Její život a dílo zůstávají symbolem odvahy, vytrvalosti a hodnoty vzdělání a lidské důstojnosti.

Poznámka: U některých historických detailů (přesná příčina Heleniny nemoci v dětství, pořadí importu plemene akita do USA apod.) existují v pramenech různé verze. V textu jsou uvedeny běžně citované informace a tam, kde jsou fakta sporná, je to naznačeno.

Otázky a odpovědi

Otázka: Jak se jmenovala kniha Helen Kellerové?

Hledání podle dopisu