Anastasio Somoza García (1. února 1896–29. září 1956) byl prezidentem a diktátorem Nikaraguy od roku 1936 až do své smrti v roce 1956. Vedl jednu z nejzkorumpovanějších vlád v nikaragujské historii a vytvořil rodinnou diktaturu známou jako somocismo. Protože však jeho režim byl tvrdě protikomunistický, těšil se dlouhodobé politické a vojenské podpoře ze strany Spojených států, což mu umožnilo upevnit moc během meziválečného a poválečného období.

Počátky a osobní zázemí

García pocházel ze zámožné rodiny – byl synem bohatého plantážníka kávy. Měl přístup ke vzdělání a sociálním sítím, které mu později pomohly sbírat politickou podporu. Vystudoval v zahraničí a část svého vzdělání získal ve Filadelfii, kde se seznámil se Salvadorou Debayle Sacasovou a později se s ní oženil. Savadora pocházela rovněž z prominentní nikaragujské rodiny, což manželům otevřelo další společenské a politické možnosti.

Vzestup k moci

Po návratu do vlasti vstoupil Somoza do bezpečnostních složek a rychle postoupil v hierarchii. Získal kontrolu nad vytvářenou Národní gardou, která se stala hlavním nástrojem jeho moci – jako její velitel mohl potlačovat opozici a eliminovat politické konkurenty. V rozhodujících volbách v roce 1936 zvítězil a formálně ovládl prezidentský úřad; fakticky však moc vykonával již dříve prostřednictvím armády a klientelistických sítí.

Vláda, ekonomické aktivity a metody

Somoza intenzivně těžil ze svého postavení: velmi zbohatl díky investicím do půdy, dopravy, nemovitostí a výroby. Rodina a blízcí spolupracovníci monopolizovali lukrativní zakázky, kontrolovali bankovní a obchodní aktivity a profitovali ze státních kontraktů. Na klíčové pozice ve státní správě, v justice i ve vedení politické organizace dosadil své příbuzné a společníky. On a jeho rodina ovládali nacionalistickou liberální stranu, která kontrolovala zákonodárný sbor a soudnictví, čímž si zajistili prakticky neomezenou moc a minimalizovali možnost legální politické soutěže.

Režim byl charakterizován systematickým potlačováním opozice, cenzurou médií, volebními manipulacemi a užíváním bezpečnostních složek k teroru a zastrašování. Kritici hovoria o rozsáhlém porušování lidských práv a o eliminaci protivníků často mimo formální právní rámec.

Atentát a dědictví

Dne 21. září 1956 byl v Leónu v Nikaragui zastřelen básníkem, kterým byl Rigoberto López Pérez. Somoza byl těžce zraněn a zemřel o osm dní později, 29. září 1956. Po jeho smrti pokračovala rodina ve vládě – jeho syn Luis Somoza Debayle převzal moc a později i další členové rodiny, takže desetiletí následujících let zůstala Nikaragua pod vlivem somozovské dynastie až do jejího násilného konce při sandinistické revoluci v roce 1979.

Hodnocení Anastasia Somozy García zůstává silně negativní: jeho vláda konsolidovala bohatství a moc jedné rodiny na úkor demokratických institucí a občanských svobod, přičemž zároveň sehrála roli v geopolitických bojích studené války. Dopad jeho režimu – korupce, sociální nerovnost a politická represe – významně ovlivnil další vývoj Nikaraguy ve druhé polovině 20. století.