Čtvrtá stěna je pomyslná "zeď" v přední části jeviště v tradičním třístěnném divadle. V divadle je čtvrtá stěna ta, přes kterou diváci vidí děj hry. Myšlenku čtvrté stěny proslavil filozof a kritik Denis Diderot. Více se začala používat v 19. století. Čtvrtá stěna rozšířila myšlenku pomyslné hranice mezi jakýmkoli fiktivním dílem a jeho diváky.
Pokud herec mluví přímo k divákům, něco jim dělá nebo si jich prostě jen všímá, říká se tomu "prolomení čtvrté stěny". Ve filmu nebo v televizi to může být provedeno tak, že herec mluví přímo do kamery. Tím se prolomí hranice, která je obvykle stanovena nebo předpokládána v dílech fikce. Je to známé jako metafikční technika. V literatuře a videohrách k tomu dochází, když postava uzná čtenáře nebo hráče.
Čtvrtá stěna není totéž co monolog. Soliloquy je dramatický prostředek používaný dramatiky, kdy postava na jevišti pronáší monolog, který dává divákům nahlédnout do jejích myšlenek.
Přijetí průhlednosti čtvrté stěny je součástí pozastavení nedůvěry mezi fikčním dílem a diváky. Umožňuje jim vychutnat si fikci, jako by sledovali skutečné události. I když ji kritik Vincent Canby v roce 1987 popsal jako "onu neviditelnou bariéru, která navždy odděluje diváky od jeviště".
