Potravní síť je složitější a realističtější znázornění vzájemných potravních vztahů než samostatný potravní řetězec, protože spojuje mnoho řetězců do jedné propojené struktury. Schéma potravní sítě ukazuje energetické a potravní vazby mezi různými organismy v ekosystému. Potravní řetězce na něm bývají zobrazeny jako jednotlivé linky; rostliny a živočichové jsou v síti propojeni různými způsoby. Šipka v takových schématech obvykle směřuje od organismu, který je požírán, k organismu, který ho požírá, tedy ve směru toku energie a živin.

Potravní řetězec versus potravní síť

Potravní řetězec je jednoduchá lineární posloupnost druhů (například rostlina → býložravec → masožravec), zatímco potravní síť zachycuje překrývání a vzájemné propojení více takových řetězců. Díky tomu lépe reflektuje skutečnou složitost potravních vztahů v přírodě a ukazuje, že jeden druh může patřit současně do více trofických úrovní.

Trofické úrovně

Na potravní síti rozlišujeme několik trofických úrovní. Dvě základní (krajní) kategorie jsou:

  1. autotrofů – producenti, kteří vytvářejí organickou hmotu z anorganických látek (např. fotosyntetické rostliny a sinice);
  2. heterotrofů – konzumenti a rozkladači, kteří získávají organickou hmotu konzumací jiných organismů nebo rozkladem odumřelé hmoty.

Mezi těmito dvěma póly existuje postupný přechod: primární konzumenti (býložravci) se živí producenty, sekundární konzumenti loví primární konzumenty atd. Mnohé organismy (např. všežravci) se živí na více trofických úrovních současně.

Typy potravních vztahů

  • herbivorie – konzumace rostlin nebo jejich částí;
  • karnivorie – lov a konzumace živočichů;
  • mrchožroutství – využívání mršin a zbytků (skavenging);
  • parazitismus – vztah, kdy parazit odebírá výživu z hostitele, často bez jeho okamžité smrti;
  • detritivorie a saprofytie – rozklad organické hmoty a uvolňování živin zpět do ekosystému (rozkladači a saprofyté);
  • mutualistické vztahy, které mohou ovlivňovat potravní sítě (např. opylování, symbiózy).

Energie, tok biomasy a stabilita sítě

Organické látky, které heterotrofové konzumují — například cukry — poskytují chemickou energii a stavební látky pro růst a činnost organismů. Přenos energie mezi trofickými úrovněmi je neefektivní: zhruba platí tzv. pravidlo 10 % (přibližně 10 % energie dostupné na jedné úrovni se přenese do úrovně následující), což omezuje počet výrazných trofických úrovní v ekosystému a ovlivňuje velikost populací vyšších predátorů. To se projeví i v pyramidách biomasy a energie.

Komplexní potravní sítě bývají obecně stabilnější proti vyhynutí nebo úbytku jednoho druhu, protože existují alternativní zdroje potravy a více vazeb. Na druhé straně může zásadní změna (např. vymizení klíčového druhu) vyvolat trofické kaskády, které zásadně změní strukturu a funkci celého ekosystému.

Příklady a rozsah organismů

Autotrofové i heterotrofové zahrnují organismy všech velikostí a ekologických rolí. Autotrofové zachycují energii slunečního záření nebo chemosyntézou; heterotrofové ji získávají konzumací ostatních organismů nebo jejich zbytků. Autotrofové a heterotrofové jsou všech velikostí, od mikroskopických až po mnohatunové - od sinic po obří sekvoje a od virů po sinice.

Význam pro člověka a ochranu přírody

Porozumění potravním sítím je důležité pro hospodaření s přírodními zdroji, ochranu druhů a obnovu narušených ekosystémů. Lidské zásahy (lov, zavádění invazních druhů, změny využití krajiny, znečištění) mohou potravní sítě narušit a způsobit nepředvídatelné změny v ekosystémech. Při plánování ochranných opatření a obnovy je proto užitečné zohlednit celou potravní síť, nikoli pouze jednotlivé druhy.